Staré malování

Brožurové mládí přestárlo v opotřebovaném čaji

A v  kouzelné svíci smutných očí, hovořily padlé housle

Žíně opadaly skrze vosková varhanidla

Jež kuropění jiskří plužné vrány

A tmu rozechvělého čtenáře

Jsem starý kmen, přesládlý mladistvými ráhny

Hudební vážky chovám v lahvi

u na nudličky nasekaného masožravce

Krvácí zde, na parapetu, Petúnie Tesknotanečná

Plaví se oči po vesmírném polštáři

Něžnosti, mohu-li vás poprosit, netrubte!!!

Doma -

jednooký nástroj překrásně opadával

a mé jídlo přehrálo dvě stě etud pro záclony

Vrhaly mne nízké tóny kamsi do zapomnění

Vousatý okřídlenec je mé pravé jméno

Srdnatě čekám

klečet daleko za nezapomenutelnou žábou

sát růže z oblohy rtěnkou po krvi

venku

člověk před všemi cestujícími tancoval

V nahnilém okně západní slunečnice

Pršelo mi do sklenice s růží

A bylo kvítí, lehce vhroužené do sebe

Lehce kulantní brány zpívaly

Pověsti nároků na život

Pomalý pasažér okamžitě jel

těsně vedle nevlastní čokolády

Nástupiště kroužilo devět sil

a zamotaný deštník nevýslovně kácel

kolem voskových varhan lidské „vážně“

Z rozechvělého čtenáře se roztékají lana

A co abych tě oběsil?

Pojď do koupelny, postav se mi

Až dopadne, seberu ho

Toho Ega

Dvojvaječná křídelnice pěkně napařovala v hořké květině

Můj byt je fantasie s dvěmi vrtulemi

Rozkládám stroj plný nevýslovných oběžníků

Arkádové opratě mne ale táhly k psaní

Na rozkládající se dvojvrstvý stůl

Roztržený pesimista se roztroušeně dmul

V kávě, kterou maloval

„Nevýslovné“, řekl květinám

A obrátil se v prach

Na zemi zůstal ležet oběšený obraz s květinami na půl žerdi