Rats In Me

jedna hodina ráno

vše zavřeno, zamčeno a dobře ohlídáno

před průtrží mračen a drobnými zloději.

v království lidském jsou města kde se věší i v neděli

tedy nelekej se, člověče, když na náměstí vržou oprátky

a lidmi jejichž život byl příliš chudý a příliš krátký

obtěžkána je šibenice

ve světle loučí zelenají palce u nohou

a v oknech svíce

ozáří

kazatele jehož tělo doutná pouhopouhou

touhou po revoltě.

požehnání

vyklovaným očním důlkům,

smilování (se)

příchozí nemá kouzelnou hůlku,

nejme přece v pohádce.

pohlazení přes všechny léze,

vykoupení pro duše jež před smrtí odmítly kněze

a přijaly kata.

odbíjí pátá

a kazatel chvátá.

Dál.

“Pane, ten mor, není to příliš?”

“Myslíš, že nevím co dělám?”

“Těžko říct. Například Michael už dnes počtvrté uklízí odpadky z Elysejských polí.”

“No a?”

“Nemá to cenu.”

“Aha. No, já jsem vám to říkal hned, že si nemáme tahat tyhle merkuroviny do systému. Ale poslouchal mě tehdy někdo?! Ne. Já totiž vím že celá ta řecká větev rodiny je vyšinutá. Nechápu že se nechám od toho vašeho sněmu vždycky zvyklat k takovým pitomostem.”

“Pane? Já mám ale dojem, že tohle byl Váš nápad.”

“Tak to máš špatný dojem.”

“Hmm. Pane? Možná by Vám pomohla malá vycházka. Již jste nebyl dole velmi dlouho.”

“Prosímtě, byl jsem tam minulý týden. Pořád to samé. Sebemrskačství, brekot a prašné cesty.”

“Je to již sedmnáct pozemských let, pane.”

“Nač v nich  počítat ?”

“Myslím, že by bylo velmi rozumné začít v nich počítat, můj Pane. Prosím, následujte mě.”

“Jsme tady, Pane.”

“Neříkej. Hmm a tohle má být všechno cos mi chtěl ukázat? Skupinka vesničanek peroucích prádlo v jezeře? To se můžeme zase klidně vrátit.”

“Být Vámi bych se podíval pozorněji, Pane.”

“Hmm?”

“Černovláska, vyšší štíhlá postava.”

“No a?”

“Oči, můj Pane.”

“Oh.”

“Velmi hezky řečeno.”

“Co chceš?”

“Chci abyste si vzal dovolenou. Dlouhou dovolenou. Můžete jí strávit třeba s rodinou.”

“Pak by mě ale zastupoval..Ty?”

“Vypadá to tak.”

“Ty jsi moc chytrej parchant. Kdo Tě vlastně dosadil do funkce.?”

“No, vlastně všichni, Pane.”

“Všichni?”

“Ano, Pane. Všechny ty bílé kmetské brady. Myslím, že se domnívali, že je třeba nové krve.”

“Cože?!”

“Tak nějak to říkali.”

“Hmm. Předpokládám že asi v životě neslyšeli o principech hierarchie vyšších funkcí, že? Určitě ne. Nová krev se pak dá přeložit jako nebezpečně mladý, ambiciózní a nebezpečně schopný.”

“Ano, Pane. Zanedbávání vzdělávacích nástavbových kursů je jednou z oblastí ve které má Nebe velké rezervy.”

“Hmm, skvělé. Takže dcera. Myslím že by se to mělo pro tentokrát vyřešit rychle. Nemůžeme si podruhé dovolit podobné kauzy jako s Ježíšem. Vyplýtvalo se na to tehdy příliš mnoho zázraků a o schodku v rozpočtu ani nemluvě.”

“Ale Pane..”

“Tentokrát to udělám hned.”

Lusknutí prstů. Blesk. Popel.

“Ale, Pane.. To přece..”

“Myslím že bratranec Zeus by na mě byl docela hrdý.”

“Vaše dcera.. Já..”

“Ty? No, musíme ti přiznat že.. -jak vy to říkáte- jsi svým progresivním upozorněním předešel velkým a zbytečným výdajům, na druhou stranu Já něco o hierarchii vím. Takže, -jak to říct-  se se mnou nemusíš namáhat zpět.”

“Oh..”

“Velmi hezky řečeno.”

šibenice, bordely, ulice a ústavy,

obchází nový krysař (nyní již bez píšťaly a bez lásky)

a ve stínu jeho popelavé potrhané zástavy

odchází ti, jimž strhal z tváří masky.

ty, které nyní leží v krvi na zemi.

a tak vyvádí kazatel lidské tvory z krysích území.