Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePosvátný kůň
Autor
OsamelaVila
Jednoho pěkného dne na planetě Mars jsem zase přemítala o životě koně. Na Marsu se koně měli dobře a moje zvláštní zbarvení bílá hříva a ohon, jinak černá mi dalo výsadní právě na návštěvu u vládkyně Marsu Energity. V překrásné stáji bylo příjemně a pak se to stalo. Země se otřásla a výbuch.
Ocitla jsem se na planetě Zemi. Byl to šok: Dopadla jsem do severní Ameriky, blízko indiánské vesnice. Zrovna když se náčelníci radili o válečné ztezce, mě moje zvědavost dohnala do středu vesnice. Náčelníci vyšli z týpí a uviděli mě. Udivila jsem je.
Já jsem zírala a zachvíli jsem měla ohlávku. Docela mě to udivilo, když mi něco řekli a já tomu rozuměla. Otázka zněla: ,,Na zlé bleé tváře platí lest nebo síla?˝
Já odpověděla: ,,Lest.˝
Řekli mi: ,,Ty bílá hříva.˝
Pak mě uvázali na dlouho, abych se napásla. Příští ráno indiáni rušili vesnici. Koně a psi byli obtěžkání nákladem. Já dostala sedlo.
Náčelníkov dcera Ladná srna mi řekla: ,,Bílá hříva pomůže kmeni vyhrát boj proti bledým tvářím.˝
Jelo se. Ladná srna byla hehká. Krajina byla rovina jen místy zvlněná.
Začal být rozruch, protože přjil zvěd se zprávou, že bledé tváře jsou blízko. Ladná srna seskočila a mě přivázala ke kolíku. Cukala jsem a řekla jsem, že přece neuteču před bojem.
Náčelníkův syn Mladý orel si mě prohlížel.
Začalo válečné tažení a já byla v čele. Běloši na farmě začali pálit, také indiáni začali pálit. Ve zmatku jsem vběhla s ostatním koňmi do vrat farmy. Ostatní koně nechali ve stádu, je mě dali bokem.
Já se vzpínala, kopala a ržála, chtěla jsem indiánům pomoc, ale indiání začali ustupovat. Já pod ranami biče klesala. Běloši oslavovali ústup a pak si mě všimli.
Jejich vůdce Smit řekl: ,,Teri, Teri pojď se podívat, něco tu pro tebe mám. ˝
Teri za chvíli přběhla a řekla: ,,Ach to je pěkný kůň,˝ a ukázala ns tečkovaného koně.
Vůdce Smit zavrtěl hlavou a řekl: ,,Tahle klisna je pro tebe a jakmile vběhla, rodoši začali ustupovat.˝
,,Je to pěkná klisna.˝ řekla Teri a pokračovala: ,,Zítra si vyjedu.˝
Přístího dne mě dala sedlo. To mě nevyvedlo z klidu a nasedla. Já jsem si to nechala líbit, protože rány bičem nejsou nic příjemného.
Vyjela jsem sama. Vůdce Smit řekl, že rudoši se stáhli. Nevěděl, že já jsem posvátná a indiáni mě přátelsky pozorují.
Teri mi popustila uzdu a já jsem se tryskem hnala k indiánům, když se vzpamatovala dívala se do hlavní pušek, poděšeně se rozhlédla. Dívka sesedla a já řekla, aby vzala sedlo a běžela.
Jeden indián ji dovedl do poloviny cesty k farmě. Po druhé farmu vyplenili. Začala cesta do hor, kde skončila moje cesta. Žiji spokojeně.