Malý Kaj

Sněhová královna

to věčně vděčné téma

střep křivě zrcadlí

že už tě ráda nemá

ach Kaji

v ledové pýše před tebou

ta zlá

Gerdinu lásku tají:

Brodí se přes moře

nářků a beznaděje

soucitně

v pokoře

nadějí srdce hřeje

drápe se útesy mysli

ke známé něze

osleplá zelení vavřínů pro vítěze

pouštní ji spaluje písek

až po kolena

nehlesne bolestí

je milující žena

Pomine mráz

a zas pokvetou růže

až její láska změní tě provždycky

z chlapce

v muže