Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMotýlek
13. 02. 2001
0
0
1781
Autor
Désirée
Samota nebolí - samota tíží,
venku si ptáčci zpívají,
mé oči se již klíží.
A sny se v rakvi nezdají...
Motýlek sedl si mi na řasy,
už nejsem tak moc sama.
Však kdo mi rubáš nařasí,
až bude za horama?
Samota nebolí - ona jen tíží
a oči skelné mé
naposled v nebi se shlíží.
Samota nebolí - ona jen tíží,
však pod rubášem mysli mé
nikdo již neublíží.
Jackson_C_Dare
03. 12. 2001Miroslawek
16. 02. 2001
Není to špatné, ale proč hned ta rakev? Trochu mi tam vadí ...oči skelné mé... a pak zase ...však pod rubášem myslí mé... připadá mi, že změna slovosledu tadynemá dostatečný důvod. Taky ten kompromis mezi rýmem-nerýmem mi nepřipadá ideální...
Mě se tam ta rakev na začátku líbí, je hodně v kontrastu se zpívajícími ptáčky. Rýmově se mi to taky líbí (hlavně: moc sama - horama). Kdyby se to trochu upravilo v rytmice, tak aby se to dobře zpívalo (třeba jako u Vrchlického básní) .... hmňam.
Až na kulhající rytmus výborné, ale u sonetu by bylo žádoucí si s formou hodně vyhrát. Rým na řasy-nařasí mě fascinuje. Trošku víc zapracovat a tipoval bych.
Za všechno díky, děkuji vám za vše ... a sakra to už napsal Lermontov. Takže jinak, jsem ráda, že se Vám vesměs líbil obsah a co se rytmu týče - aúú! prostě pro něj nemám dost citu, ale snažím se na tom pracovat.