Tři tragédie

„Muži,“ povídá Dusja Arkadjevna: „Kup mi tu bukovou trnož.“

„Trnož?“ diví se Stěpan Jurjevič.  „A k čemu by ti byla?“

„Mohla bych si na ni dávat věci.“

„Muži,“ lísá se Dusja Arkadjevna: „Kup mi květináč.“

„Květináč?“ škrábe se Stěpan Jurjevič. „Pročpak ten?“

„Mohla bych ho postavit na tu bukovou trnož.“

Dostal pětadvacet let, lotr.

Jednou ráno si Ivan Michajlovič Saveljev vyšel na ulici. Ale jen vylezl z domu, podivil se. „Co tu dělají ty štafle?“ Na ulici ležely štafle a líně se drbaly na pantech. Ivan Michajlovič kopl do kamene, pozdravil babku Šuflevovou, pohladil kocoura, otočil se na podpatku a šel zadumaně domů.

Dopoledne si Ivan Michajlovič zase vyšel na ulici. Sotva ovšem vytáhl paty z domu, zakabonil se. Štafle stále ležely rozvalené na ulici a chroustaly buráky. Ivan Michajlovič kopl do kamene, zabručel na babku Šuflevovou, pleskl kocoura, otočil se na podpatku a mrzutě odkráčel domů.

V poledne si Ivan Michajlovič opět vyšel na ulici. Jenže jakmile vykročil z domu, rozhořčil se. Štafle se poflakovaly po ulici a právě vyplivly z huby veliký flusanec. Ivan Michajlovič zavrčel na kámen, pleskl babku Šuflevovou, kopl do kocoura, otočil se na podpatku a naštvaně zalezl domů.

Odpoledne si Ivan Michajlovič opět vyšel na ulici. Ledvaže však vystoupil z domu, zbrunátněl. Štafle se tvářily vyzývavě a nestoudně močily pod oknem. Ivan Michajlovič mrštil kamenem, kopl do babky Šuflevové, otočil se na kocourovi a vztekle zapadl domů.

Celý večer Ivan Michajlovič nadával na ten šlendrián, pak se opil vodkou a umřel.

Slušný člověk dnes prostě nemá nikde zastání.

Palečkin si koupil meloun. Sotva si ho donesl domů, už slyší zvonek. Za dveřmi stojí Rumjancev.

Rumjancev Palečkinovi zakroutil uchem.

Palečkin přetáhl Rumjanceva holínkou.

Rumjancev  vrazil Palečkinovi tužku do nosu.

Palečkin vydloubl Rumjancevovi oko.

Rumjancev srazil Palečkina ze schodů. Palečkin si zlámal vaz.

Pak že melouny jsou zdravé.