Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNení kam utéct
Autor
orbital
Nechci ráno s vymoženostmi
důvtipu jeho, které mi připomínají,
kam jsem se vlastně znovu narodil.
Prosekává džungli řas,
stříhá bělmo bujících představ,
krade se na rohovku
všední podstaty opilé spánkem,
vše skrze zavřená víčka.
Ten vetřelec snů.
Zato kouzelná noc...
Mne víc
vyhovuje přítomnost Měsíce.
Šeptá: ,,Nevystrkuj nohy z peřin, vždyť
je nám spolu tak dobře.'' Rád bych jej poslechl,
ukazuje mi spoustu obrázků z podvědomí
a to se mi líbí. Vím, že to se mnou
myslí dobře...
Avšak, stále se nechat chlácholit
nelze...
Musím se občas nadechnout,
vystrčit hlavu z lůna polštáře.
Zaplavu si v oceánu lidí,
plném odpadků a lidských vraků.
Plytce sebou plácají o hladinu
a cákají nesmysly.
Vzhlédli se v odrazu vody,
přijde jim tak skutečný.
Nemohou se jej nabažit,
přestože je bez chuti.
(Uvěří někdo opaku?!)
procedí se mezi prsty,
jako vše co doposud udělali.
Někdy se radši zachumlám
v přístavu své postele.
Tam je alespoň trochu sucho.
A budu myslet na Měsíc
topící se ve Vesmíru.
Narozdíl od nás mu to sluší.