Sbohem

To je moc smutný... *

za prolog *

Od tý doby, co umřela jedna desetiletá holčička z našeho pěveckýho sboru, mě prostě smrt někoho mladýho dostane a jsem z toho špatná..

mlčky*

Napadl mne citát od Coelha z knihy Alchymista- Když muži bojují i Duše světa slyší křik bytev a nikdo neunikne předím co se děje pod sluncem.. .. Možná děvče netrpělo a zemřelo rychle, okolí se těžko vyrovnává se ztrátou. Je dobré, když se lidé rozloučí s milou duší děvčete a ostatní pomohou soucitnou myšlenkou. Znám i tragičtější případy,o kterých je smutné přemýšlet, přezto nelze srovnávat lidskou bolest. Myslím, že smrtí vše nekončí a i kdyby ano nevadilo by mi to. Pokud pomineme bolesti, které člověk zažívá může být akt smrti jistým poznání. Jako dítě jsem byl blísce smrti a bylo to docela příjemné. Možná také proto, že jsem nevnímal dosud žádnou odpovědnost za svůj život.Kdo ví? ..Téma je rozsáhle

To je taky možné - děvče netrpělo a zemřelo rychle - mě pak spíš napadne, jak asi teď trpí její rodiče, příbuzní a přátelé, ztratili někoho, kdo byl součástí jejich životů a nikdy se nevrátí.. Možná je mi z toho smutno kvůli těm co zůstali.... To je zvláštní na co přijdu, když o tom tak přemýšlím a píšu:)

asi nelze ...................................................................................*

souhlasím s Placidusem, ale nikdy to není jednoduché,,,,,,

formalni, nejiskri to napetim - postradam opravdost hloubky prozitku