On

Kráčí nad střechami našich myslí,

našlapuje měkce stopou hadí,

jenž vtiskne se hluboko v tvář srdce.

A již uteklo mu jeho mládí...

Šeptá očima myšlenky nesmrtelné,

tvrdá zem pod nohama se mu mění v nebe

a víčka má vždy přivřené...

Proč chci Tebe?

Krajíc chleba máslem zjemnělý

toť není potrava, co jej sytí.

Ač se to jeví záhadou,

je to jeho vlastní bytí.

                                             Za deště prudkého pojďme smočit naše viny,

                                            slíbej mi je všechny z kůže...

                                            A nechť nás zastihne liják smutku i běd jiných,

                                            my vyléčit je můžem...