Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLomikámen
21. 02. 2001
8
0
3676
Autor
hermit
mlčí
kruhy co se pokojně blíží k našim hlavám
vrbové lístky na hladině
přináší zvolna tlukoucí čas
a je vždy bližší než nejbližší
strmění k sobě a dál
do tichých břehů vrostly
naše ruce nohy
oči říkají poběž nebo
zůstaň tady a čti co je psáno
meditujme na vodní zrcadlo
A údy vetknuty ve chlad volní hladiny
zapisují to kamenné ticho
a neústupné břehy... tip
Miroslawek
21. 02. 2001
Miwo: ten poslední verš ani není můj, to je verš z nějaké staré čínské básně, takže jsem si ho vypůjčil, protože mě k tomu částečně inspiroval
celé je to zase jenom někdejší prchavá imprese z vodní hladiny
Lomikame, Lomikame...lomikámen zpolykáme, ....zlomí kamej...nedýcháme
jen si tak broukám ;-)))))
Moc hezky...*!
Ten poslední verš mi tam taky nesedí - spíš formou než obsahem. Jinak. Ale celý to je (když si ten verš přetlumočím aby zněl lehčeji) nádherný.
Zamyšlen nad vodním zrcadlem
TIP*
Přibližně viz Miroslawek. Nemusíš přece vyslovit všechno. Krom toho pramenům často svědčí, zůstanou-li skryty. Vytrysknou ještě mnohokrát, možná i pokaždé jinak. Jako bytostný expresionista nad podobnými impresemi jen krčím rameny a nesoudím. Neboli: Pěkné, ale...
Vyjan: já vím, je to už stará básnička a teď už bych to takhle nenapsal, čili: zkusím to znovu a jinak a na tuhle zapomenu, byl to jen pokus
Zpěvy staré Číny - nic nemaž a dál maluj na hedvábí. Zavírám oči, čas tluče a odnáší poznámky pseudokritiků zahleděných do sebe, jejichž obzor nepřesáhne nejbližší tiché břehy.