Světluška domácí

Dala jsi lampičku za okno kuchyně, 

 jak lidé rozsvěcí o Vánocích, 

abych ji zdaleka jak maják uviděl, 

když se mám pozdě v noci 

vrátit z cest za štěstím, 

před sebou z útěku 

anebo prostě jen z práce. 

Z každého rozcestí 

jak lávka přes řeku 

ta tichá navigace 

vede mě beze slov 

paprsky modrými, 

říká mi: čekám tě, zpomal, 

nežeň se kdoví s kým 

stezkami smutnými, 

kdoví kam kdoví proč...  

...tady jsi doma!