Očima vlka - 1. část

     Běžel tmavým lesem. Stříbrný kotouč na obloze zbarvoval svou bledou září jeho srst skoro do běla. Nasával svěží noční vzduch prosycený nejrůznějšími pachy. Všechny do jednoho je dokázal svým citlivým čichem rozeznat, nespletl se ani jedinkrát.

      Zastavil se a naslouchal. Ze všech stran k němu doléhala spousta zvuků. Zastříhal ušima. Chlupy za krkem se mu naježily. Něco tu bylo. Něco cizího.

      Rozběhl se hustým porostem za možnou kořistí. Zvuky i neznámý zápach sílily s každým neslyšným skokem. Už byl docela blízko. Už jen malou chvíli. Konečně uviděl svůj cíl – dvě velká dvounohá zvířata bez srsti. Zápasili spolu a vydávali pro něj nesrozumitelné skřeky.

      „Nemáš šanci,“ vrčel ten větší z nich. Měl podivně zploštělou tvář a jeho zuby v úzké tlamě byly směšně malé a slabé.

      Z druhého tvora, o něco hubenějšího, byl až příliš jasně cítit strach. „Ale proč?“ kňučel jako promoklé stěně.

      „To už ti může bejt jedno,“ štěkl ten první a chytil ho mohutnou tlapou pod krkem. V té volné se mu pak objevilo něco dlouhého a lesklého.

      „Ne!“ snažil se mu vysmeknout ten hubený a zuřivě kopal spodníma tlapama kolem sebe. Ale neměl šanci, to bylo tajnému pozorovateli jasné od prvního okamžiku. Přesto ho zajímalo, jak se to bude vyvíjet dál. Zvědavě natočil hlavu na stranu.

      „Ne, ne, nééééé!“ slyšel hrdelní řev prohrávajícího. V zápětí se tvorovo bojácné vytí změnilo v bublavé chrčení. Do čumáku se mu zabodl štiplavý zápach čerstvé krve. Ochablé tělo poraženého dopadlo na zvlhlou zem. Hustá krev z jeho hrdla nepřestávala téct. Druhý samec se nad ním skláněl s vítězoslavným úsměvem.

      „Konečně,“ zašeptal muž s uspokojením.

      Teď přišla ta správná chvíle odhalit svou přítomnost. Výstražně zavrčel. Pozoroval, jak muž polekaně vzhlédl od mrtvoly svého protivníka. Pomalu se začal přibližovat. Našlapoval měkce a přitom byl každý jeho sval napjatý a připravený každou chvíli skočit a zabořit své ostré zuby do hrdla kořisti.

      „Jen klid,“ mluvil na něj dvounohý vetřelec. „Neublížím ti.“

     Vlk nerozuměl jeho řeči, ale věděl, že má strach. Cítil chvění jeho těla i pot smíšený s krví jeho oběti. Postupoval stále vpřed a zaháněl muže stále hloub do lesa. Sám se však zastavil u těla ležícího v mechu. Odtud jen pronásledoval ustupujícího muže zkoumavým pohledem a z mordy mu stále unikalo hlasité vrčení. Neměl ale v úmyslu hnout se od své potravy.

      Muž to vycítil. Rychle se otočil a zuřivě si prorážel cestu lesním porostem. Poslední, co vlk viděl, byly šedé mastné vlasy vlající za skloněnou hlavou.

      Ještě dlouho naslouchal dusotu jeho neopatrných kroků. Divný tvor, proběhlo mu jeho zvířecí myslí. Kdyby se mu jen trochu chtělo, ten  ubožák by neměl šanci přežít.

      Konečně si mohl pořádně prohlédnout svou kořist. Ležela tu nehybně, hrdlo rozervané tím lesklým předmětem. Jeho zuby by to dokázaly líp, pomyslel se. Z otevřené tlamy mu odkapávaly sliny. Měl hlad. Měl obrovský hlad.

       Nedočkavě utrhl silnými tesáky první kus teplého masa. Bylo syté a sladké. Dlouhým jazykem si z čumáku olízl lahodnou krev. Znovu se zakousl. Hladově hltal kus po kuse. Cítil teplo, které ho naplňovalo s každým dalším soustem.

      V tom mu hlavou proběhla bodavá bolest. Poděšeně zakňučel. Stromy kolem něj se bláznivě točily a v šeru mezi nimi se míhaly pokřivené stíny. Pohybovali se s neuvěřitelnou hbytostí, každou chvíli museli být u něj. Slyšel sám sebe divoce vrčet. Svaly se mu křečovitě stahovaly a vzápětí ztratil veškerou vládu nad tělem.

      Válel se na studené zemi a těžce oddychoval. Zakaleným zrakem vnímal poslední  záblesky měsíční záře na černé obloze. Stříbřité světlo stále sílilo a přidávaly se k němu ostré paprsky stovek hvězd. Odrážely se jeden od druhého a neskutečnou rychlostí křížily oblohu sem a tam a  uprostřed celého toho světelného reje se spojovaly v jedinou jasně zářící kouli oslepující jeho ubohé smysly. Ozval se ohlušující třesk. Světlo z oblohy se v jediném okamžiku roztáhlo do všech stran a zcela pohltilo všechen okolní svět včetně jeho vědomí.