Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semáš mozek
Autor
gr_4you
a dyž už neska publikuju vykopávky ze starejch časů, tak tadle je taky hecká, mno ale vy jí nedočtete jak Vás znám, inu klipový vnímání, že jo
máš mozek
říkali mi vědci
a pálili moje tělo
nad kahanem
abych jim ukázal
kokrhání
máš ruce
říkali mi naši a čísi
a lámali mi je
já rukama
jen hlínu hladil sem
a svíral si hrdlo
osaměle
miluju poloticho
s mozkem a rukama
být uvnitř
dřevěné koule
osahávat ji zevnitř
zkoušet skrze ni hledět
na louku okolo
plnou souložících bestií
mám v nose korek
v uších moře
oči za záclonou
rukama sahám si na mozek
je tam?
něco tam šplouchá
ve vodě
kde plovou mé
utopené milenky
a na dně
minulost usazuje se
tak trapně
prý jsem tu dlouho
říkal mi v zrcadle
hm... už umím číst
a počítat i do tří
okolo ale
je poloprázdno když
nemohu ani
soloužit se sluncem
jelikož z výšky směje se
mé erekci
a je tak hnusně studené
když hřeje jenom v létě
jako ta malířka
co miloval jsem ji
než přišel podzim
je tak ledové
když chce
je kra
podzim
ta každoroční děvka
neměla ještě styk
a chudák zmrzla
krásně mě dáví
hladoví a pálí
zmrznu s tebou!
ty pervezní panno!
nežli se opalovat
s ostatníma kreténama
a lízat zmrzlinu
raději budu sám
staré listí shrnovat
a dej aby to byla
dobrá a smysluplná práce
v zapomenuté ulici
kam pošťáci chodí jenom umřít
kde ale mohu
třemi prsty se spojit se světem
skrze záři
jak ONA
hraje si s písmenky
dívat se
a jak ONI
na své pyramidy
už jen jakési zlaté báně
připevnili
vidět
a jen do nohy hryzat mě bude ten
krysa slepec
co vyložit mě chce
zapsat deseti prstama
poskládat
aniž by tušil
že bych to nebyl já
ale jeho mé já
já bez sebe
ale ne jako nesvůj já dnes
Asi čtyřikrát
skutečnou cítil jsem bolest
přes černou folii
v níž zabaleno je moje tělo
To vždycky
trhala se mi z masa
nějaká bytost
se společnýma žílama
Asi čtyřiadvacetkrát
dojal jsem se
když v poloprázdnu
zazněl výrok zraněného muže
s mrtvým děckem na rukou
Máš mozek
říkali mi vědci
a já ho necítil
Asi devatenáctsetsedmasedmdesátkrát
jsem se zkroutil v porodní křeči života
Po zadku pleskali mě
a já řvát jsem začít měl
ale dýchal jsem jen
Život mi běžel kamsi
nehlídal jsem ho
jako psa v kotci jiní
zahlcen mýdlem v ústech
bál jsem se polykat
a na pozdrav jen jsem pěnil
Z dřevěné koule
za tmy vycházel jsem
a nevím
kudy vedly všechny ty lesní stezky
silnice a trati
jen tam rozbil jsem stan
tam automobil
jinde potkal jsem
želatinové bytosti které lepily
jinde potkal jsem kňučící šakaly
jinde podnapilou matku chrlící krev
zvedal jsem z kolejí
Občas
či možná stále
cítil jsem dotyky
ale ony mne asi necítily
nahmataly jen kouli okolo
prý studenou a betonovou
Smrt ta už není
z těch věcí co jsou
a tak ani
extrémní osamělost neexistuje
jako neexistuje nic
Máš mozek říkali mi
a píchali mi injekce
abych se ubránil
říkal jsem nemám
nemám
3.10.2002