Písmák Poslední 3 texty
#1 (2002 – 2007)
Vpřetrvávajících reminiscencích
mě děsí problém vedlejších vět.
- a tak zatímco chodím spát neoholen
Vlaky napříč obdobími
Vlaky napříč obdobími
Navzdory březnu
vté zahradě u trati
ještě neslezl sníh.
První tři
Kupuji lístek na tramvaj
Po dlouhé zimě vyrážím do ulic:
V hlavě
dva možné významy tvých vět
Na hotelu v Pardubicích
Na hotelu vPardubicích
Na hotelu vcizím městě
přichoulím se kvlhké stěně
a potmě do ní vyryji siluetu ženy.
Stávka zvonařů /sebráno, svázáno/
Něha I. Zamknu se ve svém malém světěs dvěma ročními dobami- dnem a nocí -a budu čekat. . .
4/4
Chybí odvahaNejraděj bych se nevidělkdyž pravá vteřina prolétne kolema já zůstávám němý. Nastupuji do tramvajea do sedadla přede mnouzlostí šlehám očima. Nezbývá, než se bavit spřítelemco právě přistoupila dlouho jsme se neviděli. Rána nedospím.
2/4
Polibek na čelo
Ve vzácných průnicích množin
tě tiše následuji
protože – změna města –
3/4
Pokorná (Třímám v ruce láhev)
Na svém srdcičerném jako krev z kohoutanosím poslední z neuzavřených kruhů. Nespraví to žádná báseňžádná slovaJediný v tramvaji s lahví u nohoustředem pozornostistředem bolesti. Umrlcům v brněnské přehraděhodím svůj telefona stanu se nedostupným- jako ty- jako jájedním z nich.
1/4 (Podzim na Vysočině, Chybí klavírista)
Podzim na Vysočině (Těm, které už neuvidím)Navzdory novým a novým začátkům se blížíme do konce. Do svatých na mostě ve Žďáru se opírá vítr a my jsme němí, jako oni. Asi jsme tu přišli v nepravý čas.
Mrtvé nebe
MRTVÉ NEBE
Tajemství (Květiny jsem dal paní před domem)Stál jsem u tvých dveřía skyticí gerber- jedněch z mála co poznám –se tě dotýkal. (Alespoň tvého jménaprotože nás dělí víc, než kousek umělé hmoty)
V tom se náhle, prudce a nečekaně
tak jako se do stanice řítí vlak
Der blaue Reiter
DER BLAUE REITER
Niemand sagte dass es einfach war
Všem lahvímjsem viděl na dno
a - děkuji za přání svátku -
Únor s dřevěným rámem
Únor s dřevěným rámem
**
Dvě světélka
asi Charón halí pod kabát.
Zhasínání
Bratislavský klavírista
zemřelna předávkování ve dvacetiholubi na dlažběuschlé listíděcku odfouklo čepiciběží za níVincentovy cypřišeněkoho ukřižovaliza soumrakuPoslední rokyžlučové kamenyúsměvůze starých fotek. Lež vůbec nemá krátké nohy v minisukni vypadá skvěle
Kamenolomy III.
Zrnkem čajev hrníčku rozpuštěnýmpřítmí svíčkyhřejeslunečnicové poleZ vitrážíProniká světloa květy rezekvítkuléčí jizvykamenolomů…V dálce perokresbasvatebního páruna polní cestě
Kamenolomy II.
Fragmenty vzpomínek bloudípo ocelových konstrukcíchobočí
Po halděvytěžených břidlicnahorutěžcedolůsnázepři vůniasfaltu po dešti
V předvečermezi očimapleteného svetrubřidličnatou horninouaž do podstaty tvéhone
…
Kamenolomy I.
V opuštěném lomu
karpatské čelní předhlubně
jsi našla amonita
Vzaly už za své
Veronice
Vzářijovém odpoledni
horkých kolejnic
seděl nad žlutou Kopřivnicí
(na té skalce zvápence)
Sarajevo
Bloudili jsme pustou krajinou
a v rozbořených domech
hledali zbytky něčeho krásného.
Po stěnách hranické propasti