I´m not who you think I´m (2.)

Procházela jsem kolem teplárny u nás na sídlišti a mířila jsem na zastávku tramvaje. Byla mi strašná zima, a tak jsem byla ráda, když ke mně po kolejích přisupěla devítka. Nastoupila jsem dovnitř a usadila jsem se na sedačku. Hlavu jsem si opřela o chladné okno. Zdálo se mi, že tam venku někdo je. Někdo, kdo mě upřeně pozoruje zpoza toho okna. Odtáhla jsem se a pohlédla jsem ven. Byla tam jen tma. Připadalo mi, že když jsem nastupovala, bylo ještě světlo. Párkrát jsem zamrkala a vydechla jsem. Na okně se zjevily květy od mrazu. Byly zevnitř, přesně na místě, kam jsem dýchla. Nechápala jsem to. Radši jsem se zase o okno opřela a zavřela jsem oči. Hlavou mi vířila hudba z mého discmanu. Podtrhovala zvláštní atmosféru těchto okamžiků.

Tramvaj trhaně zastavila. Otevřela jsem oči a pohlédla ke dveřím. Dovnitř vstoupil úplně obyčejný muž. Akorát jeho ruce byly celé od krve. Odtáhla jsem se od něj co nejdál to šlo. Proč si ho nikdo nevšímá? Všichni ho přehlíželi, jakoby snad ani neexistoval. Začala jsem mít strach. Tramvaj se rozjela. Na další stanici nastoupili další lidé. Úplně stejní, jako ten muž před tím. Můj strach mě zcela ovládl. Tramvaj už byla plná lidí s krvavýma rukama. Mám halucinace, nebo je to pravda?

Konečně Anděl. Vystoupila jsem a šla jsem si dát párek v rohlíku. Ani jsem se nedívala na prodavačovy ruce. Bála jsem se toho, co bych spatřila. Vzala jsem si jídlo a v tu chvíli jsem si všimla svých rukou…mé ruce…byly celé od krve. Z ran na zápěstích kapala hustá krev. Zapotácela jsem se a narazila do nějakých lidí. Prošla jsem skrz ně. Vykřikla jsem. Nikdo si mě nevšímal. Jako kdybych tu vůbec nebyla. Lidé se začali ztrácet. Zůstávali tu jen ti s krvavýma rukama. Přitáhla jsem si šálu víc ke krku. Zela v něm hluboká rána od nože. Zděšeně jsem pohlédla na nebe. Bylo úplně černé. Přesto tu však bylo světlo, strašidelné bledé světlo šířící se ze všech bytostí kolem mě. Otřásla jsem se, strachy ne zimou…tu už jsem necítila. Rozběhla jsem se na místo, kde jsem se měla setkat se svým milovaným. Konečně jsem ho spatřila. Padla jsem mu do náruče. Políbil mě a pevně mě objal. Věděla jsem to, aniž bych musela pohlédnout na jeho ruce: měl je celé od krve, v kapse měl ostrý nůž…

Please someone help me

I´m dying here in front of you