Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohádka?
Vyjímám ze svého archívu a věnuji básníku a spisovateli panu Stanislavu Háberovi.
Žilo bylo
kdysi dávno
jedno malé děvčátko
Spíš žilo než bylo
Ne že by nechtělo také být
ale pořád jaksi nemohlo
To už se tak někdy přihodí
malým holčičkám
A přece právě tohle děvčátko
tak hodně chtělo být:
Nejkrásnějším mimink
emnejbáječnější sestřičkou
nejlepší školačkou
nejdražší dcerou
nejvěrnější přítelkyní
nejstálejší manželkou
nejlaskavější matkou
nejmoudřejší babičkou
Tím vším tak hodně chtělo být
Jednou
to už bylo úplně stařičkou
vrásčitou ženou s bílými vlasy
s hlav
ou vloženou v unavené dlaněrekapitulovalo počet svých nepatrných vítězství
a nesčetných proher
Ani si přitom neuvědomilo
že je přemohl jeho poslední spánek
Že se lehounké jako obláček ranní mlhy pomalu
pomaloučku vznáší výš a ještě výš
a že v té hluboké dálce před sebou vidí siluetu někoho
kdo vlastně ani nikým není
jen teploučkým stříbřitým světlem
Že se to světlo vlídně usmívá
doširoka otevírá svoji rozevlátou náruč
a volá na ně
Neslyšelo žádná slova
zato však celou svojí bytostí cítilo
jak se vesmír kolem zachvívá a zpívá:
“Vítej zpátky doma mé nejmilejší dítě!”
(Všem klukům a holčičkám, co už byli dospělými lidmi)