Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlues o zlomeném klíči
06. 03. 2006
3
0
2450
Autor
JirkaS
Odmykám řeku klíčem jara
jež v průhledné tunice leží tu prostá...
Zamrzlá na kost Nevítá hosta
jen tiše šeptá mu blues
od Kainara:
- My chvíli usnuly A ledový proud
oblázky malé ve velikých dlaních
v peřinkách bílých Čekajíce tání
tak snadno mohl
Tak snadno mohl
obejmout
Takhle tu za sklem jako ve výloze
V hlenu krve A polykáme sníh...
Loudavé jaro odbývá nás stroze -
Klíč se mi zlomil
ve dveřích......
Děkuji za velmi zajímavý postřeh i za obšírný komentář. Snad máš pravdu; tunika může opravdu působit poněkud cizorodě...
Ta báseň se mi nejeví vůbec špatně. řekl bych, že má svěží rytmus, planulost i a to zejména pěkný lyrický projev.
Co mi osobně tyto příznivé vjemy ruší - jsou použité obrazy jako tinica, či blues. Proč ?
Vnímám blues jako něco, co je naplněno životem, třebaže zádumčivě, snad i hořce a toto mi k probouzející se řece nesedí, ta je dravá, plná.
Navíc blues je tak trochu zneužívaný obraz v poezii, ale když už má být použit, měl by být i správně naplněn.
Ta tunika mi evokuje něco cizího v naší krajině, něco nepřirozeného ve vztahu k naší řece a báseň nevnímám jako o cizí řece, např. Gangu, apod.
Obojí mé výhrady jsou spojeny s první slokou, pak už naopak báseň napovídá to pěkné, co jsem zmínil v úvodu. I zde možná někdo může mít výhrady k jakési zjemnělé lyrice, ale mi nijak nepřekáží a ve spojení s tou plynulou lehkostí, rytmem působí sympaticky.
vomámená sem, jestli se to prve nenapsalo--bože, tady to budu mít těžký:)