jaro

Větve stromů zvolna počínaly tát

já však v srdci cítil nesmrtelný chlad

nehnutě stál jsem jak sloup ze soli

zdálo se , že dít se může cokoli

kabát se zvlnil ve vzdušných proudech

aerosoli z výfuků se rozpouštěly v čoudech

mezi tím jsem kornatěl jak kůže stařeny

ač mé oči nepodlehly zubu proměny

svou melancholii si celou cestu nesa

spatřil jsem, jak stoupá pára z lesa

asi si jen povzdechnula země

jak šťasten jsem já z ní a ona ze mě

nehnutě stál jsem jak sloup ze soli

zdálo se, že dít se může cokoli

píseň vrány skřípala jak kolovrátek

myslím, že toho dne byl pátek

snížil se mi rytmus palpitace

ten stav trval jenom krátce

stihl jsem však spolknout tolik síly

co trhá moje srdce co trhá světadíly

nehnutě stál jsem jak sloup ze soli

zdálo se, že dít se může cokoli...