Dík za tvé návraty

Netřeba slov
když ticho hladí
mé vlasy
tváře
ramena
ztrácí se v nás
co k hříchu svádí
aurou se šíří proměna
už nezvíří nám vášeň zrádná
myšlenky
co se nehodí

miláčku můj
miláčku drahý
nás hůlky bílé nevodí
od srdce k srdci
šňůrou spjati
zůstanem spolu
vím to
víš?
Až se nám duše domů vrátí
v beztíži netíží kde kříž
ta šňůra praskne
v sobě splynem
odměnou za trest
jímž tu hynem
Kdy?
Nevím...
Ty to netušíš?