Vítr a tvoje vlasy

Sedíš jako připoutaná ke kameni
strnulostí náhod
zahalená do závoje lepkavých můr smutku
vítr a tvoje vlasy
zpívají píseň o vodě a spánku
chtěla bys spát, jen spát
smrt beze smrti
víš, že nelze neexistovat
a vítr to ví, tak žene tvoje vlasy
jen dál, dál směrem po slzách

Pryč
chladí tvou těžkou hlavu
do ruda bílou kůži rozbodal
máš tvář ve stínu, ač jsi
na vrcholku -
úplně nejvýš, kam se utéct dá

A znova, znova vítr tvoje vlasy
popohnal
a vysušil tvé slzy, a tak
trochu, trochu ochladil tvůj nehasnoucí žal
tak trochu měla´s pocit
  jako by se smál

Vítr a tvoje vlasy... a na svět padá tma
a ty tam sedíš pořád
sama
jako zakletá
tvé oči nemohou nic vidět
z toho strnulého hnízda
dál jen tma

A vítr žene s tvými vlasy
mraky
černá obloha
možná, že snaží se tě ukrýt
před měsícem a svitem hvězd
a zvířecíma očima
vítr, co žene tvoje vlasy s mraky
tiše naslouchá
tichu
tvým vlasům
všemu, cos nikdy neřekla