STRES ZE STRÁTY DULEŽITÝCH OSOB Z NAŠICH ŽIVOTŮ

STRES ZE STRÁTY DULEŽITÝCH OSOB Z NAŠICH ŽIVOTŮ Do našich životů přichází stále nové osoby, které nám přinášejí šťastné i nešťastné chvíle ve kterých si někdy nevíme rady…Zamysleme se nad tím jaké by to asi bylo nikdy nepoznat lásku, žal, trápení, strach a jiné strasti života a osudu. Nemyslím si, že bez trápení by byl život úplný…i s těmito nástrahami může být život nádherný a pestrý okouzlení. Mnoho lidí hledí nejdříve co pěkného mohou s osobou zažít, ale už nehledí na to co potřebuje k tomu, aby druhá osoba byla šťastna a neztratili ji tak rychle, jak ji získali. Jak řekl Bronte: ,,Láska je jako keř divokých růží. Přátelství jako strom cesmíny, který nikdy neshazuje své lesklé listí.Když kvete růžový keř, je cesmína tmavá. Avšak co se zelená nejtrvaleji???´´ Jak se říká, jednou jsi nahoře a podruhé zase dole….Takový je život.Myslím si, že i když je život někdy velmi krutý tak právě svou krutostí nás učí všemu co pro bytí potřebujeme. I mé srdce by mohlo vyprávět pár příběhů zklamání a bolesti, ztráty a žalu…každá ztráta osoby kterou jsem milovala ve mně zanechala stopy bolesti a zármutku. Nemusela bych zacházet daleko do minulosti…Stačilo by pomyslet na pár človíčků a hned by se mi do očí drali slzy. Hodně starších lidí nás mladé už asi nepochopí.Vidí jen to co oni chtějí a nechtějí pochopit, že i tak mladí lidé mohou už milovat a že vědí co láska a ztráta znamená. Mnoho lidiček v mým věku teprve hledá tu pravou lásku a vždy si myslí, že našli tu pravou osobu, ale pak se něco stane…spadnou růžový brejličky a mi zůstáváme sami se svou rodinou od kterých jsme celou dobu nechtěli pomoc…odpírali jejich pozornost a snažili se od nich vzdálit a být aspoň chvíli samostatní…i přestože jsme věděli, že bez rodiny a zázemí nemůžeme žít.Vědci jsou přesvědčeni, že láska je jen pouhý fyzikální jev způsobený přitažlivostí člověka, ale podle mého názoru se mílí…Láska je nádech pro který člověk chce žít i umřít!Láska není jen o přitažlivosti je i o souznění duší a o vzájemným porozumění.Láska je nádech a já se bojím vydechnout!!! Láska není jen k osobě opačného pohlaví, je to i láska k rodině, k sourozencům, ke světu, ale také ke svému životu. Nikdo nemá právo vzít si život a na to si taky člověk musí přijít až když je na dně. Každý člověk je jedinečný a neměl by pro nic za nic dávat vsázku svůj život. Vždy je cesta ven a i když ztratíme někoho kdo nám byl hodně blízký nesmíme ztrácet naději pro nový začátky…vždy se dá začít znovu…Podle mě každý kdo se doopravdy zamiluje stane se bláznem. Nádherným bláznem, který chce procházet nástrahami života, štěstím i trápením. Za svůj kratičký život jsem to už pochopila. Většinou když narazíte na zaslepeného člověka láskou uvidíte na něm na první pohled co prožívá a jestli je šťasten…mnoho lidí, kteří se zamiluji tak nepřemýšlí nad tím co se sni mi stane, když něco udělají a vědí, že to není správné…Ale pro svou lásku něco musí obětovat i když ví že tato láska brzy pomine….Ať to stojí co to stojí, tak vždy láska končí trápením nebo dlouhodobým soužitím dvou partnerů, kteří na sebe nedají dopustit!A co na to pan Blake?Vysloví si citát a odejde:,,Ptáku hnízdo, pavouku síť, člověku přátelství.´´ Láska a přátelství je jako voda…protéká moc rychle mezi prsty…A proto vždy věř sám sobě a snaž se neztrácet lidi svým ať sobeckým nebo jiným chováním.

---