Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKormorán
25. 03. 2006
8
1
2325
Autor
Alea
Sedím tu u stolu,
v hlavě mám vír,
torpédo,hurikán, co já vím.
Držim se na zemi,
zuby i nehty,
táhne mě nahoru,
tvrdej boj s gravitací.
Proč se mu bráním?
K čemu je zem?Nese mě sebou,
letím jak kormorán...
1 názor
Ne,to nemusíš.já obdivuju lidi,kteří umí smysluplně používat cizí slova,protože hodně osob z mého blízkého okolí to neumí,snaží se vypadat chytře,ale je to akorát směšné:o)
ufff. Promiň :( Spíš než takový smíření nebo vyvěšení bílého praporu v tom cítím něco jako smutnou snahu zůstat dole za všech okolností včetně zahození naivity. Ale to je jen to, jak si to vykládám já pro sebe. Tohle slovíčkaření je hrozná choroba... polepším se :)
Asi si budu na pomoc muset vzít slovník cizích slov abych pochopila tvůj vzkaz,ale dík...
Myslím že to nijak zvlášť nevyniká ale moc se mi líbí ta myšlenka. Spíš než rezignaci v tom cítím autodestrukci. Ale to je jen má interpretace :)
Tam jde spíš o to,že už je mi všecko jedno,ať si hurikán bouří,koho to zajímá,rozumíš?To nemá být vzteklý nebo tak,ale spíš takový smířený...:o)
ja si nemuzu pomoc....teoricky by z toho na me mela dychat to torpedo, hurikan....ale nejak jak to ctu...tak je to takovy v poklidu....co ja vim...:-))))))
Jinak se mi libi, kdyz se snazim dosahnout vlastniho nitra....obratit ho naruby a dostat veci ze sebe na napir...:-) Podle me, to by mela byt tvoje cesta...:-) Basen je docela fajn..:-)))