Rozhovor

Ve svém zaměstnání se setkávám s nezměrným lidským utrpením, při mnohých rozpravách s pacienty, případně s rodinnými příslušníky, se dotýkáme mantinelù existence. Podotkněme, že nikdo z nás není prorokem a nikdy nebude, neznáme budoucnost a moc dobře víme, že naděje zmírá poslední. Je to hra čísel, hra pravděpodobností se spoustou vnitřních i zevních vlivů. Jsou veskrze jen prognózy dobré, nejisté a špatné....

Každý z nás reaguje na sdělenou skutečnost jinak. Jsou jedinci, kteří si možnost vážného onemocnění za žádnou cenu nepřipustí. Jiní reagují rezignovaně, odevzdaně si nechávají vysvětlovat zamýšlené diagnostické èi terapeutické úkony. Jen málo je, jak já říkám, bojovníků. Ať se děje co se děje, tito, se svým onemocněním bojují, je jim jedno je-li prognóza taková či jiná, je to vyhlášení války rozsáhlým srdečním infarktům, ochrnutím po mozkových příhodách, nejistotě všemožných nádorových onemocnění.... Je to maximální triumf vůle, trpělivosti, výdrže nad šedivou skutečností. Je mou povinností pomáhat a podporovat všechny nemocné...ale ...ti poslednì zmínění, nám i všem příbuzným, tento úkol značně usnadňují. Je také pravdivou skutečností, že tito bojovníci mívají lepší terapeutické výsledky - co se stavů kupř. po ischemických mozkových příhodách týče, nebo dokáží s infaustními onemocněními déle, a ve srovnání s depresivně laděnými, i kvalitněji žít.

Bylo by pěkné, byla- li by medicína všemocná...ale není, nebyla a nikdy ani nemůže být. Je naší přirozeností, že v momentě našeho početí, nás v celé naší jedinečnosti doprovází i pravděpodobnost nevyhnutelného. Kdy, jak, na co a jak dlouho bude celý ten proces umírání trvat ...to neví nikdo z nás ...spásná nevědomost. Nicméně určité memento mori by nám mělo pomoci najít sebe sama, uvědomit si pomíjivost věcí na nichž často nepřiměřeně lpíme, uvědomit si hodnoty, to co je důležité oddělit od zatěžujícího balastu, najít třeba i po několikáté lásku k bližnímu i ke všemu živému. Mít radost z maličkostí a naučit se je vnímat....zapadající slunce, voňavý vzduch po dešti, pohled na sytě zelenou jarní louku...oplácet nezištně úsměv úsměvem. Najít sílu odpouštět. Vnímat krásu v různých jejích podobách, ať je skryta v básni, v obraze, hudbě.... Umět vnímat okamžik, žít jím ...vyrovnán s minulostí, nelhostejně připraven vkročit do budoucího.