Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlunce a kapka
08. 04. 2006
5
0
3514
Autor
Jolana19
Uvažovala jsem kam to šoupnu, nakonec to skončilo v téhle kategorii, tak snad jo
„ Zahřej mě slyšíš, tak zahřej mě !“
„ Co je to propána za křik ?“ podivilo se ranní slunce
„ No tak, nenech se prosit! Zahřej mě!“
„ Co to jen může být?“ a ospale shlédlo k zemi
„ Tady, tady jsem!“
„ Kde? Nic nevidím.“ Udiveně řeklo slunce
„ Tady na pavoučí síti! Podívej se líp.“
A opravdu na pavučině se zatřpytila velká kapka ranní rosy.
„ Copak chceš“
„ Vždyť Ti to říkám celou dobu, chci zahřát“
„ Jsi kapka rosy !?“
„ No to je mi novinka, to vím, když chceš mluvit řekni mi co nevím
nebo mě zahřej! Je mi zima!“
„ Víš co se stane, když na Tebe sáhnu svými paprsky“
„ Jistě, bude mi teplo, zahřej mě!“
„ To nemůžu, vypařila by ses, zmizela bys, prostě bys už nebyla.“
„ Opravdu a jaké to je vypařit se?“
„ Nevím, jsem slunce, ne kapka rosy.“
„ A už jsi nějaké kapky zahřálo?“
„ Spoustu“ řeklo slunce s úsměvem
„ No a co se s nimi stalo?“
„ Vypařily se a jsou z nich mraky na nebi.“
„ No tak budu mrak na nebi!“
„ Ale to se potom přestaneš třpytit na pavučině.“
„ Myslíš, že se třpytím? A jak vypadám?“
„ Přestaň, každá kapka se na slunci třpytí.“
„ Takže jsem jenom obyčejná průhledná kapka, která jen odráží
barvy věcí na okolo, šedivá, obyčejná kapka.“
„ Ne to ne, jsi prostě kapka ranní rosy.“
„ Zahřej mě nebo mi povídej co nevím, řekni co dělají mraky.“
„ Plují po obloze a když jsou moc těžké, tak se kapky spustí znovu na
zem a osvěží ji.“
„ A co děláš ty celý den?“
„ Jsem na obloze.“
„ No počkej já se ptala co děláš, s kým si povídáš, co Tě baví.“
„ Jsem slunce a celý den svítím.“
„ Ty jsi celý den samo ?!“
„ To zrovna ne, občas kolem propluje mrak. “
„ Ale jinak jsi samo ! Není Ti smutno?“
„ Někdy je“ usmálo se slunce „ A to si potom povídám s kapkou.“
„ Tak já nechci zahřát, budu si s Tebou povídat.“
„ To nejde, praskne pavučina a Ty spadneš na zem, chvíli se
budeš kutálet po listech a na konec skončíš na zemi, do které se
vpiješ. Protečeš hlínou nebo jílem a spojíš se s dalšími kapkami a
možná z Tebe bude i pramínek potoka či řeky.“
„ Ony jsou kapky i pod zemí? Ale tam je tma a zima, tam nechci, tam
bych se bála! Zahřej mě, vezmi mě k sobě! Budu aspoň chvíli
s Tebou a potom s ostatními kapkami budu pozorovat svět z výšky.
Stokrát spadnu na zem a stokrát mě zvedneš k sobě. Zahřej mě!“
„ Ještě chvíli počkej, ještě pavučina nepraská, já tě zachytím včas,
neboj. Řekni mi jak jsi se vzala na pavučině?“
„ Nevím, otevřela jsem oči a byla jsem tady, visím ve vzduchu a
nemůžu se hnout, je mi strašná zima a taky smutno.“
„ Co vidíš na zemi?“
„ Ty nevidíš na zem? Vždyť jsi slunce!“
„ Vidím celý svět, ale jsem moc nahoře, takže ho vidím z velké výšky,
za to Ty jsi dole u země a to co je pod Tebou vidíš z blízka, takže
co vidíš?“
„ Vidím trávu a pod jejími listy spí brouci, vidím vedle trávy louži, ve
které se odrážíš, vidím květiny co se probouzejí do teplého dne a
tady hned vedle vidím hnízdo s ptáky. A včera tu lítali motýli.“
„ Počkej, počkej, ne tak rychle, vždyť se celá třeseš a za chvíli z té
sítě vážně vypadneš a já Tě budu muset zachytit. Opatrně, ještě je
na světě spousta věci, které bys měla vidět a které mi zítra
popovídáš.“
„ Vždyť jsi říkalo, že síť praskne a já spadnu na zem a tam nechci,
chci k Tobě!“
„ Tiše, tiše, nevypadni, ta síť vydrží ještě nějakou dobu, tak se nevrť a
dívej se kolem sebe, zítra ráno Tě přijdu navštívit a zeptám se Tě
co jsi viděla.“
„ A co když nic neuvidím ?!“
„ To nevadí, ale neboj pořád se něco děje, když se budeš pozorně
dívat uvidíš spoustu věcí.“
„ A Ty mi povíš co jsi vidělo?“
„ To nevím, víš jsem moc vysoko a tak toho zase tolik nevidím, se
shora toho není tolik vidět, ale zkusím to až něco zahlédnu.“
„ A jak mě poznáš? Na světě je přece spousta kapek a pavučin.“
„ To je pravda, je jich spousta, ale žádná není tak upovídaná jako
jsi Ty.“
„ Vážně?“
„ Vážně!“
„ Tak Ti přeji hezký den Slunce.“
„ I já Tobě Kapko, uvidíme se zítra.“
Uvidí se zítra? Nevím. Možná síť nevydrží a kapka skončí pod zemí nebo v louži. Možná zítřejší ráno bude slunce schované za černými mraky. A možná, i když je to velmi nepravděpodobné, pár okamžiků spolu stráví a budou si povídat o tom co viděli a co se jim líbí, než se síť příliš pronese a slunce kapku zahřeje a vezme ji na oblohu k ostatním kapkám do mraků. Uvidíme.
každý jsme něčí Slunce, akorát o tom nevíme a to by opravdu mohl být problém :)
Další z těch, co schovám na dno batohu. Budu si ji číst za bezslunečních dní. Zahřeje. A ukonejší; třeba větou: '...neboj, pořád se něco děje...'
Občas něčeho lituji. Teď zrovna toho, že nejsem Sluncem.
Dík, TiP a Nej.
Vzdálený_hlas_moře
12. 04. 2006Čokoládová
09. 04. 2006
Seraph: pobavil si mě, tak to prostě nečti, ale uklidním Tě mám i méně dlouhé, víš co je zajímavé musel si to projet až dolů, abys tenhle malý vzkaz napsal, pobavil si mě, dík
Čoko: miluju čokoládu, hlavně tu na vaření, bohužel si čárky neopravím, kdybych je ovládala neudělala bych tam ty chyby, takže zcela logicky nemohu opravit pro mne neznámé věci :)), čárky prostě neřeším, jinak díky za pravidelné návštěvy, všimla jsem si jich
Děkuji Vám oběma za návštěvu, taky si Vás občas pročítám :))
Čokoládová
09. 04. 2006
Nicky díky, jsi zlatíčko :))
Ves, dík za kompliment, zvlášť když vím jak umíte popisovat přírodu, když si pročítám Vaše dílka, tak snad ani nemusím chodit ven, úplně to všechno vidím před očima a ta pavučinka co jste mi dala, dík,je nááádherná, jednou bych chtěla mít takový náhrdelník
Moc Vám děkuji zanávštěvu, oběma
nádherně zpracované, četla jsem jedním dechem a přede mnou se objevovaly obrazy, které jsou mi tak blízké :-)))... děkuji, dávám velký TIP a mezi nejoblíbenější
