Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Království

Výběr: StvN
20. 04. 2006
3
0
1359
Autor
nounejm

"Přinuť je, aby společně budovali věž, a uděláš z nich bratry. Chceš-li však, aby se nenáviděli, předhoď jim zrno." Exupéry


Narodili se ve stejný den, vyrůstali v prostředí plném lásky a radosti. Vynikali odvahou a smělostí, do vínku dostali mnoho darů. Dostalo se jim nejlepšího vzdělání, přečetli nespočet učených knih. V den, kdy dovršili jedenadvacátý rok života, si je k sobě povolal otec a pravil:

"Synové moji, příštích sedm let setrvejte ve světě a zúročte vše, co jsme do vás s matkou vložili. Poslouchejte hlas svého srdce a na paměti mějte i slova moudrosti, která jste přijali od svých učitelů. Každému posílám ku pomoci družinu věrných druhů, kteří vás ve všem poslechnou. Ten, který svojí láskou zasáhne nejvíce srdcí, stane se budoucím vladařem, tomu v dědictví předám správu této říše. Bůh vás provázej."

Rozloučili se bratři s rodiči a znajíce cíl, nikoliv však směr, nerozhodně přešlapovali se svými družinami před branami paláce. Jeden z bratrů usedl na kraj cesty, složil hlavu do dlaní a usilovně přemýšlel, kudy se má vydat. Co učinit, aby vyhověl otcovu přání a rozdal co nejvíce lásky. Druhý pohlédl vzhůru k nebi, zaclonil dlaní oči před  ostrými slunečními paprsky a zvolal: "Ať se na tváři nezračí ani stín starostí v tak krásný den! Před cestou si vypijme dobrého vína a oslavme počátek nové cesty." A zatímco družina s jedním z královských synů v čele hodovala u bohatě prostřeného stolu, druhý neustával v hledání odpovědi na otázku, kterak splnit otcův úkol.

Nadešel večer. Krajinou, prozářenou světly mnoha ohňů, zněla překrásná hudba. To jeden z bratrů hrál a zpíval společně s ostatními písně o dalekých zemích, moudrých vladařích, statečných činech. Zpívaly se písně veselé i tklivé a vzduch byl prosycen pospolitostí, kterou ten večer všichni zažívali. Dokonce i druhý bratr pro tu chvíli zapomněl na svoji starost a přidal se k ostatním.

A hned druhý den, sotva opadla rosa, přikázal druhům usednout na koně a vydal se na cestu do země, kde podle vyprávění podává si ruku bída s nouzí. Vyhledal bratra a rozhodným hlasem pravil: "Pomohu nebohým lidem na východě a vybuduji pro ně novou zemi. V jejich domě již nebude místo pro slzy a trápení. Jak jsem mohl nevidět, že právě oni jsou těmi, kdo mne potřebují! Drahý bratře, za sedm jar se těším na shledanou, buď s Bohem!" Krátké objetí a na delší dobu poslední pohled do očí. Do tváře k nerozeznání podobné, přesto tak jiné.

Zatímco jeden z bratrů v daleké cizině neúnavně budoval domy, školy, kostely, najímal učitele z různých konců světa, vyučující všem možným vědám, nechal naplnit sýpky obilím, vysázet sady s ovocnými stromy, druhý setrvával v rodném kraji. Velmi ho těšila setkání s obyvateli říše, od nichž se s dychtivostí učil všemu, co znal jen z knih a vyprávění. Sám předával vyčtené znalosti technologií, a těch potom využil nejeden řemeslník k zdokonalení svého umu. Stejně jako bratr i on přispěl k vybudování mnoha staveb. Avšak nikdy nezapomněl na odpočinek. Pravidelně každý měsíc se scházel s přáteli a zpíval s nimi nejen písně známé, ale dělil se i o vlastní melodie, které zapsal, když je za ticha nocí v sobě objevoval.


V dříve chudé zemi na východě se začalo dařit obchodníkům, nikdo nestrádal a na tvářích mnoha se zračila spokojenost. Spokojen byl i princ a velmi se těšil na chvíli, kdy předstoupí před svého otce. A tak  když byl u konce sedmý rok, uspořádal velkolepou oslavu. Lidé mu přinášeli dary a nešetřili slovy díků. A prince naplnil pocit radosti z úspěšně dovršeného díla. Téhož večera jeho bratr, sedíc se zkříženýma nohama v trávě, hleděl do dálky k branám rodného paláce. Jako už mnohokrát předtím i toho večera v duchu rozmlouval s rodiči a děkoval Bohu za to, že se s nimi a bratrem brzy bude moci setkat.

Návrat - objetí, radost, rozjasněné tváře. Po dnu plném vyprávění a dychtivých otázek, přišel čas, kdy otec pravil: "Synové milí, moje radost ze shledání s vámi je veliká, srdce se raduje nad tím, že jste se vrátili domů ve zdraví a s novými zkušenostmi. Zítřek budiž dnem, kdy vynesu rozhodnutí, na které oba čekáte." Zavřely se dveře všech komnat a každý zůstal sám se svými myšlenkami, očekávajíc druhý den.

"Obracím se na tebe jako na prvního," pravil král synovi, na jehož tváři se zračila únava. "Strávil jsi sedm let daleko od domova a budoval novou říši. Lidem jsi dal chléb a oni k tobě cítí vděčnost. Vrásky z jejich tváří vyhladila spokojenost, neboť mají plné sýpky a jejich děti nepláčí hladem. Základní kámen tvého snažení však nese jméno Směna. Vystavěl jsi tři tržiště - v tom prvním obchodoval jsi se mnou, chtěl ses mi zalíbit, splnit můj úkol a vysloužit si dědictví. V druhém jsi obchodoval s náklonností druhých - hřála tě jejich slova díků. A třetí sloužilo k obchodu s vlastním pocitem důležitosti a naplňovalo tvé srdce pýchou, když jsi sám sebe považoval za nepostradatelného. Vyvýšil ses nad Boha. Pravím ti: nerozezněl jsi v lidech lásku, nýbrž utišil jejich hlad a naučil je natahovat prázdnou dlaň. Láska není obchod, nelze ji dávat na povel, neboť láska je dech svobody. A promlouvá k srdcím tam, kde jeho hlas nezanikne v hluku tržiště vlastního chtění.

Tobě, můj druhý synu, jenž jsi pobýval nedaleko od domova a který ke mně přistupuješ s obavami pravím: bylo ti skryto, že tvé ruce, které považuješ za prázdné, zasely mnoho zrn, neboť jsi jim umožnil dávat z pokladu svého srdce. A ony rozdávaly, zatímco jsi upřímně hledal a trápilo tě, že nenalézáš odpovědi na své otázky. Tys zbudoval nové království na tvorbě, v pokoře a důvěře. Ve tváři lidí, se kterými jsi pobýval, čtu pokoj a úctu, oni touží budovat a zpívat samotnému životu, tak jak jsi to činil ty. A ve svém žití chválí Boha pro dary, jimiž je zahrnuje a radují se v srdci z jeho lásky.


Tedy rozhoduji takto - budiž vám, drazí synové, každému svěřena vláda tam, kde jste dosud pobývali. Staňte se sloupy vlastní říše. Žijte uprostřed, milujte, hledejte, dívejte se, rozdávejte a sklánějte svou hlavu. Ať jsou vaše srdce pohnuta soucitem s druhými, nikoliv lítostí, nehledejte spokojenost, ale buďte pokojného ducha. Zkoumejte své nitro, najděte svobodu a uchovejte ji pro lásku, která se pak znásobí a rozehřeje srdce druhých."

Objal otec své syny. A náruč všech nezůstala nikdy prázdná...


a2a2a
23. 04. 2006
Dát tip
text má všechny formální znaky pohádky, v této stylizaci nijak neuhýbá, má spád. Ovšem tím, jak víceméně kopiruje tuto stylizaci, přináší málo osobní invence. Souhlasím a Vespou, že prolog je zavádějící. Odsudek otce vůči prvnímu synovi není podložen obsahem, není v němi nikdy zmínka, že by cokoliv dělal pro potřebu těšit se s vděčnosti jiných, jeho iniciativa v cizí zemi nijak nepřipomíná něco nevyžádaného. Přesto, že tady polemizuji, nemám z textu špatný pocit, jednak je sympatické, že máš potřebu takto uvažovat a napsat to, jednak, odhlédnu li od výše napsaného, působí ve své formě čistě. Tip

MeTB
21. 04. 2006
Dát tip
Jo, tohle je dobrý text. Je to poučné příjemnou, nenásilnou, pozitivní formou. Až jsem cítil biblično. Tom

nounejm
21. 04. 2006
Dát tip
StvN (tedy Štěpáne), děkuju Ti. Ta povídka byla napsána k zamyšlení a to jsi udělal. A výběr mě těší, díky..

Nicollette
21. 04. 2006
Dát tip
Mám zkušenost, že když takováto díla píší mladí, jsou hloupá, protože mládí má málo zkušeností a moudrost na hony vzdálená. Štěpáne proboha??? máš zkušenost i přesto že bys měl podle svých slov mít málo zkušeností???? to byl teda kvalitní kyd (k povídce se ještě vrátim)

Vespa
21. 04. 2006
Dát tip
StvN...koukám...nevidim... (poznámka s fantasy byl vtip)...nemam ráda pohádky...chtělo by to trochu toho násilí, sexu a drog...(to byl taky vtip)... te´d lituju, že už nejsem redaktor...mohli jsme se porvat

StvN
21. 04. 2006
Dát tip
Zvažuju výběr:) S Vespou nemohu souhlasit. Doufám, že ta poznámka s fantasy byl jen vtip. Styl máš dobrý a naprosto vhodný k vyjádření daného tématu. Mám zkušenost, že když takováto díla píší mladí, jsou hloupá, protože mládí má málo zkušeností a moudrost na hony vzdálená. I tady jsem se zpočátku bouřil, protože mi byl sympatičtější syn, který budoval vzdálenou zemi a naštvalo mě, že mu otec "vynadal". Ale pak mi došlo, že tak, jak to skončilo, je způsob, jakým my žijeme. Ukázka doby, dá se říct. Dříve, když si lidé cenili jiných věcí a zažívali skutečné starosti o život, by jednoznačně vyhrál druhý syn, ale dnes, kdy máme svobodu a de facto nepociťujeme nouzi o holý život, i ten žebrák se má dobře, vidíme zásluhy jinde. Vidíme je v otevřenosti srdce, dobrosrdečnosti a veselosti a proč? Protože tohle chybí naší době. A když o tom uvažuji, tak se na písmáku málokdy vidí dílo zároveň dobře napsané a zároveň něco říkající a tohle nám ukazuje víc něž to, říká nám (nám, kdo jsme schopni to vidět, Vespo, dívej se pořádně), jací jsme. A závěr je také dobrý. Každý si ponechá to, na čem pracoval a ničí náruč nebude prázdná.

Vespa
20. 04. 2006
Dát tip
tak jo... 1.- je to pohádka, nikoliv povídka 2.- napsaná těžkopádnym jazykem, kolikrát používáš výrazy, jež se zrovna moc nehodí (technologie...atp.) 3.- mám takovej pocit, že ten citát v prologu se k příběhu nehodí...(ale nevadí no...třeba se pletu) 4.- textu chybí život...možná by bylo dobrý ho trochu nadupat akcí, ač je to teda přiblblej příběh (jenže i z takovýho by se dala udělat slušná fantasy sága o pěti šesti dílech...semtam přidáš nějakou tu epizodku... :) 5.- jo a teď se koukám...ty tam máš vážně dost podivnejch slovních spojení... mno, ale abych jen nemlela o chybách...neni to až tak špatný, protože přes všechny chyby to určitou úroveň má, sice je to trochu jako školní slohovka na citát, ale proč ne...je na tom vidět, že to neni první pokus o psaní (btw: tu poslední větu nechápu)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru