Království

Narodili se ve stejný den, vyrůstali v prostředí plném lásky a radosti. Vynikali odvahou a smělostí, do vínku dostali mnoho darů. Dostalo se jim nejlepšího vzdělání, přečetli nespočet učených knih. V den, kdy dovršili jedenadvacátý rok života, si je k sobě povolal otec a pravil:

"Synové moji, příštích sedm let setrvejte ve světě a zúročte vše, co jsme do vás s matkou vložili. Poslouchejte hlas svého srdce a na paměti mějte i slova moudrosti, která jste přijali od svých učitelů. Každému posílám ku pomoci družinu věrných druhů, kteří vás ve všem poslechnou. Ten, který svojí láskou zasáhne nejvíce srdcí, stane se budoucím vladařem, tomu v dědictví předám správu této říše. Bůh vás provázej."

Rozloučili se bratři s rodiči a znajíce cíl, nikoliv však směr, nerozhodně přešlapovali se svými družinami před branami paláce. Jeden z bratrů usedl na kraj cesty, složil hlavu do dlaní a usilovně přemýšlel, kudy se má vydat. Co učinit, aby vyhověl otcovu přání a rozdal co nejvíce lásky. Druhý pohlédl vzhůru k nebi, zaclonil dlaní oči před  ostrými slunečními paprsky a zvolal: "Ať se na tváři nezračí ani stín starostí v tak krásný den! Před cestou si vypijme dobrého vína a oslavme počátek nové cesty." A zatímco družina s jedním z královských synů v čele hodovala u bohatě prostřeného stolu, druhý neustával v hledání odpovědi na otázku, kterak splnit otcův úkol.

Nadešel večer. Krajinou, prozářenou světly mnoha ohňů, zněla překrásná hudba. To jeden z bratrů hrál a zpíval společně s ostatními písně o dalekých zemích, moudrých vladařích, statečných činech. Zpívaly se písně veselé i tklivé a vzduch byl prosycen pospolitostí, kterou ten večer všichni zažívali. Dokonce i druhý bratr pro tu chvíli zapomněl na svoji starost a přidal se k ostatním.

A hned druhý den, sotva opadla rosa, přikázal druhům usednout na koně a vydal se na cestu do země, kde podle vyprávění podává si ruku bída s nouzí. Vyhledal bratra a rozhodným hlasem pravil: "Pomohu nebohým lidem na východě a vybuduji pro ně novou zemi. V jejich domě již nebude místo pro slzy a trápení. Jak jsem mohl nevidět, že právě oni jsou těmi, kdo mne potřebují! Drahý bratře, za sedm jar se těším na shledanou, buď s Bohem!" Krátké objetí a na delší dobu poslední pohled do očí. Do tváře k nerozeznání podobné, přesto tak jiné.

Zatímco jeden z bratrů v daleké cizině neúnavně budoval domy, školy, kostely, najímal učitele z různých konců světa, vyučující všem možným vědám, nechal naplnit sýpky obilím, vysázet sady s ovocnými stromy, druhý setrvával v rodném kraji. Velmi ho těšila setkání s obyvateli říše, od nichž se s dychtivostí učil všemu, co znal jen z knih a vyprávění. Sám předával vyčtené znalosti technologií, a těch potom využil nejeden řemeslník k zdokonalení svého umu. Stejně jako bratr i on přispěl k vybudování mnoha staveb. Avšak nikdy nezapomněl na odpočinek. Pravidelně každý měsíc se scházel s přáteli a zpíval s nimi nejen písně známé, ale dělil se i o vlastní melodie, které zapsal, když je za ticha nocí v sobě objevoval.

V dříve chudé zemi na východě se začalo dařit obchodníkům, nikdo nestrádal a na tvářích mnoha se zračila spokojenost. Spokojen byl i princ a velmi se těšil na chvíli, kdy předstoupí před svého otce. A tak  když byl u konce sedmý rok, uspořádal velkolepou oslavu. Lidé mu přinášeli dary a nešetřili slovy díků. A prince naplnil pocit radosti z úspěšně dovršeného díla. Téhož večera jeho bratr, sedíc se zkříženýma nohama v trávě, hleděl do dálky k branám rodného paláce. Jako už mnohokrát předtím i toho večera v duchu rozmlouval s rodiči a děkoval Bohu za to, že se s nimi a bratrem brzy bude moci setkat.

Návrat - objetí, radost, rozjasněné tváře. Po dnu plném vyprávění a dychtivých otázek, přišel čas, kdy otec pravil: "Synové milí, moje radost ze shledání s vámi je veliká, srdce se raduje nad tím, že jste se vrátili domů ve zdraví a s novými zkušenostmi. Zítřek budiž dnem, kdy vynesu rozhodnutí, na které oba čekáte." Zavřely se dveře všech komnat a každý zůstal sám se svými myšlenkami, očekávajíc druhý den.

"Obracím se na tebe jako na prvního," pravil král synovi, na jehož tváři se zračila únava. "Strávil jsi sedm let daleko od domova a budoval novou říši. Lidem jsi dal chléb a oni k tobě cítí vděčnost. Vrásky z jejich tváří vyhladila spokojenost, neboť mají plné sýpky a jejich děti nepláčí hladem. Základní kámen tvého snažení však nese jméno Směna. Vystavěl jsi tři tržiště - v tom prvním obchodoval jsi se mnou, chtěl ses mi zalíbit, splnit můj úkol a vysloužit si dědictví. V druhém jsi obchodoval s náklonností druhých - hřála tě jejich slova díků. A třetí sloužilo k obchodu s vlastním pocitem důležitosti a naplňovalo tvé srdce pýchou, když jsi sám sebe považoval za nepostradatelného. Vyvýšil ses nad Boha. Pravím ti: nerozezněl jsi v lidech lásku, nýbrž utišil jejich hlad a naučil je natahovat prázdnou dlaň. Láska není obchod, nelze ji dávat na povel, neboť láska je dech svobody. A promlouvá k srdcím tam, kde jeho hlas nezanikne v hluku tržiště vlastního chtění.

Tobě, můj druhý synu, jenž jsi pobýval nedaleko od domova a který ke mně přistupuješ s obavami pravím: bylo ti skryto, že tvé ruce, které považuješ za prázdné, zasely mnoho zrn, neboť jsi jim umožnil dávat z pokladu svého srdce. A ony rozdávaly, zatímco jsi upřímně hledal a trápilo tě, že nenalézáš odpovědi na své otázky. Tys zbudoval nové království na tvorbě, v pokoře a důvěře. Ve tváři lidí, se kterými jsi pobýval, čtu pokoj a úctu, oni touží budovat a zpívat samotnému životu, tak jak jsi to činil ty. A ve svém žití chválí Boha pro dary, jimiž je zahrnuje a radují se v srdci z jeho lásky.

Tedy rozhoduji takto - budiž vám, drazí synové, každému svěřena vláda tam, kde jste dosud pobývali. Staňte se sloupy vlastní říše. Žijte uprostřed, milujte, hledejte, dívejte se, rozdávejte a sklánějte svou hlavu. Ať jsou vaše srdce pohnuta soucitem s druhými, nikoliv lítostí, nehledejte spokojenost, ale buďte pokojného ducha. Zkoumejte své nitro, najděte svobodu a uchovejte ji pro lásku, která se pak znásobí a rozehřeje srdce druhých."

Objal otec své syny. A náruč všech nezůstala nikdy prázdná...