Můj začátek a těhotenství s Alfrédem

Dávím se nechutně dlouho představou,  co na to řekneš..

Mám to ráda v metru, teda jako přemýšlení ... bublinky v hlavě co tiše praskají a mizí spolu s názvy stanic.

Jezdím klidně i celý den,

nespěchám,

nezaměstnaní lidí se nikam neženou

a těhotný už vůbec ne...

Jsem totálně v hajzlu

a zírám

na svůj odraz v okně.

Co teď?

Skočit pod vlak? Jsem zbabělá..

Další výdaje navíc

Po dvou interupcích už žádnou další..

Z čeho budeme žít? vykřiknu na bezzubou ženu se síťovkou plnou pomerančů.

Vybíhám při další zastávce s rukama pevně na uších a křičím.

Uklidní mě až další vagón s volebním poutačem:

ZAJISTÍME SKVĚLOU BUDOUCNOST VÁM I VAŠÍM DĚTEM ! ! !

Už se nebojím, budu mít práci, děti a tebe ... protože stát mě ve štychu nenechá ...