Lenka

Najdu tě, však těžko chytím,

z bezpečí mě tajně zkoumáš.

Nejsem lovec, jenom stopař,

schováváš se a já cítím,

že se bavíš, že máš strach,

že se choulíš v peřinách,

cizí polštář, dvojí dech,

přesto sama ve svých zdech.

Nejsem slunce, jen plamen sirky,

trochu hřeju, chráním před tmou.

Než slzy tvé, mi hlavu setnou

a přidáš si mě do své sbírky.

Sbírky bláznů, z tichých snílků,

skládáš obraz jako z dílků.

Dílo smutné jako já,

přiběhnu, když zavoláš..