Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoře
06. 06. 2006
2
0
1772
Autor
samantarosi
Plavat mezi sépiemi
v moři lidskosti to bolí.
Z výkřiků bubliny na hladinu,
ale nic víc už se nevynoří.
Obroušená kůže na dně,
zrnka písku říkáme jí marně.
Ve studené vodě nic se nezahojí.
A slzy se nerodí přebytkem soli
Za modlidbu pevné sítě nepovolí.
Když paprsek světla prořeže tvá víčka
tak nerozmýšlej dlouho
jinak nedočkáš se zítřka.
Přikryje tě rád a teď už navždy
černý samet
tvoje roucho pravdy.
samantarosi
06. 06. 2006samantarosi
06. 06. 2006
sice to je psany jako volne verse, ale nejak se tam dy rymy derou...mozna by to chtelo je trochu dopilovat. a toto se mi pri cteni zadrhava (mozna rytmus?) "ale nic víc už se nevynoří" . konec je z celyho asi nejlepsi
"černý samet
tvoje roucho pravdy."