Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvědkyně
16. 08. 2006
7
6
2129
Autor
Earl_Grey
Spěchejme pomalu, život neuteče. Pokud budeme příliš pospíchat, může se naopak stát, že my utečeme jemu. Potkal jsem včera jednu Jehovistku...
Paní přísně obrýlená
mává na mě Strážnou věží.
Strachu staré její ruky
v kvapu tom si všimnu stěží.
V spěchu svém si všimnu sotva,
jak se stránky jemně chvějí,
že ten papír - jako kotva -
pevně poutá k beznaději.
Čí je sestra? Nebo vdova?
Kdopak hloubil její vrásky?
Zná Svědkyně Jehovova
stesk samoty? jizvu lásky?
Co to zlomilo hlas ženě?
Silný kdys, teď tiše šeptá.
Proč se mračí poníženě?
Kdo to ví? A kdo se zeptá...?
6 názorů
Myslím, že v té básni je základní omyl. Ten vztah Strážná věž a beznaděj. Skrývá se v tom nepochopení proč oni jsou svědci a já jsem křesťan, bezvěrec a jánevímjakájinávíra. Všechna víry mají stejnou podstatu a všechny mají své záporné stránky. Jen je třeba neoslepit se pohledem na ně, ale také pátrat po těch světlých...
ps: nejsem jehovista a když přijdou za dveře tak jim bezeslova zabuchuju s mávnutím ruky :)))
Hmmm, když si to po sobě teď čtu, tak bych si měl vzít ponaučení z toho svýho prologu, bo je to celý takový uspěchaný...:-(
děkuju. cítím to i já, že mi ten styl k tomu trochu nesedí, ale už jsem to tak jednou prostě napsal... :-) to je ta moje mánie, že vždycky sklouznu k rýmům a k přesnýmu rytmu. a někdy je tam zrovna ten rytmus na škodu... :-(
je to pěkný, ale je pravda, že by se to dalo ještě trochu zpomalit a rozvést
Když si to teď tak čtu, tak si říkám, že jsem zvolil na ten obsah srašně rychlý tempo...:-( no, škoda, příště se poučim. :-)