Motýli

ne úplně veselá básnička věnovaná milé Marušce

Poslední záchvěvy křídel jemných,
co duši pohladí jak sladký sen,
studivé větve a vítr neztich,
vždyť přece umřeli motýli jen.

Zlámané nožky a křídla na cáry,
bez dechu visí v zákoutích paměti,
tělíčka kruté trny proklály,
srdce mladých a jejich dětí.

Noční oblohu křižují mraky,
větvoví mlčí, čas běží dál,
lidé už nevidí, nevidí draky,
na trůně sedí už jiný král.

Sníh tiše zavál,
vše co jsem znal,
Jak jen jsme křehcí,
někdo se ptal?

Vločky snáší se na těla motýlů...

---