Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Můj otec je android

12. 06. 2006

2561

Autor

Ikkju

můj postoj k otci - intimní zpověď

Je mi 30 let, žiju celkem klidným spokojeným životem. Musel jsem si jako každý najít svoje místo na světě. Nejdříve jsem si začal svoje místo dobývat mezi vlastními rodiči. Hádky s otcem balancující na hraně rvačky asi nejsou úplně normální ale myslím že nejsem až zas takovou vyjímkou. Různé rozepře, dohadování a posléze můj odchod z domova patří k běhu života. Na první pohled vypadalo všechno normálně.

Dohromady jsem si to ale začal dávat až před nedávnou dobou a z útržků se mi složila mozaika nad níž mi úžasem spadla čelist.

Abych ale začal od začátku. Můj otec miluje různé budíčky, stroječky, hejblátka. Jedním měří jestli se druhé hýbe s přesností která je pro obyčejného člověka nepochopitelná natožpak prakticky použitelná. Svým ostřížím zrakem u svých nebo cizích hodinek postřehuje nepřesnosti řádově zlomků vteřin, porovnáním vlhkomerů, kardiografů, kropičů trávníku, cyklistickým a automobilových tachometrů, foťáků, otáčkoměrů, stavoznaků, manometrů a manografů dochází také k podivuhodným závěrům.

Stroječky a měřáčky se snaží integrovat do svého života systemacky tak aby měřily pokud možno každý jeho aspekt. Eviduje si přísun cholesterolu který na první pohled (ne už tak na druhý) reguluje přísunem ranního panáčku režné, měří tělesnou váhu, srdeční tep, rychlost jízdy na kole, průměrnou rychlost, tepovou frekvenci vztaženou k příslušné rychlosti a možná i derivovanou k množství požitého benzinu, tedy pardon, režné, dobu spínání zalévání trávníku, odvětrání půdy a sklípku na brambory, přesnou spotřebu všech spalovacích motorů v domácnosti v závislosti na stáří motoru, dny údržbu všech strojů a stroječků a spoustu dalších veličin které nejsem schopen ani ochoten registrovat. Ve chvíli kdy jsem pochopil že to není obyčejná touha měřit věci ale prostě životní potřeba robota odsouzeného k životu bez měřáčků, snaha tyto doplnit alespoň externě, spadly mi klapky z očí. Najednou se mi vše začalo jevit v úplně jiném světle.

Vzpomněl jsem si jak když jsem s ním byl jako dítě v pískovně, otočil jsem se k plavání nazpátek a on seděl na břehu a kreslil si prstem do vzduchu přesné pravoúhlé obrazce, vzpomněl jsem si na nesmyslné rozhovory o tom jak se mě ptal na názor na fotku stromu ležící před námi na stole ale odpovědí mi byla ve smyslu nedostatečného čísla clony, času, závěrky, histogramu průběhu barev, a jak jsem místo stromu najednou začal jeho očima vidět rozvíjející se grafy usmívající se na mě ústy buddhy ve tvaru mandelbrotova diagramu, vzpomněl jsem si na to jak se mě neustále ptá po mých číslech a já hlupák postrádám od něj srdečné slovo či dotaz jak se mám.

Minulý týden mi volal se vztekem v hlase neboť měnil ve všech přístroječcích baterie a bylo jich požehnaně; skoro jakoby byl živou bytostí zalkal nad jejich množstvím a z náhlého popudu prozradil své tiché pochopení nad mým světem bez ručiček, displejů a stupnic.

Já v tu chvíli pochopil, že se celý život v jeho číslíčkách topím ale přitom mi mezi prsty protéká nepochopený proud písku bitů a dat, jeho skrytou touhu po poznání mých čísílek a spotřeb, průměrů a ujetých vzdáleností, touhu po sdílení dat, a zaplavil mě skoro smutek nad tím jak se naše světy míjejí. Běda ale abych ho při příští návštěvě veřejně projevil. My chlapi už se známe a jak znám svého otce, už za chvíli bude zase ve své kůži, pevně a na setinu přesně ve světě čísel a čárek.

A tak nejsem smutný z toho že můj otec je android, beru to jako fakt, tak jako beru spoustu jiných věcí na světě, vždyť život je snad o tom abychom přijímali věci takové jaké jsou. Snad právě to nám může dát víc než kdyby byl svět bez odporu podle všech našich přání...