Planeta je hvězda co spadla a teď jí je zima

prostor a čas ztratily hlas
mluví ke mně ticho
ono bzučí
a přece všechen hmyz požrali ptáci
všechni ptáci jsou ryby
všechny ryby se opili petrolejem
a tak i my tlejem mikroolejem
a tak i všechny děti zapomněly zpívat
jikra jikru stírá v rytmu všehomíra

ticho mi stáhlo trenky
jednou za čas se můžu cítit velký
ale cítím se ne-sám já se necítím
a tak to dělám bez citu
v rytmu hučícího bzukotu
to nejsou ptáci a ryby
zvuky k nerozluštění
a vírá se stahuje třeba na zívání
tomu člověk naslouchá přesně

rodina, dědina, město, moře, kuře se peče ve stavení
nevím kde jsem a proč si mě sem vzali
a určitě mi nelhali, ne určitě mi nelhali
postupem času jsou všichni tak upřímní
protože cit je alibi a necit je žrádlo pro ryby
a ryb je všude otrávených spousta
schopných a ochotných v jednu srůst
stejně poumírají a místo oblohy zůstane kostěná klenba
naše země se schová pod žábra/žebra
a na severním pólu v placaté lebce
barevná jeskyně přírodní úkaz pro všechny lidi světa

cestovat v trubicích namísto morku
být krví nekrvalačnou nýbrž zasněnou
zasněžený pól ryby je oko jež někdo vydloubl
a řítíme se nazdařbůh jak lístky k kopretiny
má mě ráda nemá mě ráda
otázka zní komu otázku položit
takhle nemá smysl se ptát

---