tolik spolu

Bříza!! tlesk tlesk...

Bříza: díky, konečně si začínám rozumět... :-)) možná teď budu líp rozumět i inventorovi...

Bříza: smekám (pomyslný) klobouk. Nejen, žes uhodil hřebík na hlavičku, ale navíc jsi dokázal to, že obě "strany" s Tebou souhlasí. Já též spokojeně přikyvuji: ano, ano. :-)

Pravá, levá.. prale (ssss)... vá... lepra... (ne ne ne...) ... na tohle mi fakt nestačí ani obě inventorní heRmisféry dohromady.... žďuchanec tolika s lov íček učenlivě odkývnu, ale koukej, Břízo, ty bublinky ti vesele utíkají z lázně, asi poběžím za nima.... :o))) Jůůů, necáákejte, zbabělcíííí :o))

tolik spolu v míru na korze ten pár hlavní kulovnice vrána tma a vítr holubice polední zvonění kleslé do sukniček --------------------------------- Byl soudný sen Atlantik vzbouřen v den Za mořem přesuchem národům voněl len Atlas byl doplněn silami vážných změn Poznámkou retuše nebyl již tušen lem A s kým se odsoudil válečný jedno den Na chvíle tolikrát věčností prodloužen Motivem plakavou bezmocnou vůlí žen Nedlouho předtím byl ze štěrbin vyhlížen Den proti panoci byl jen tak spokojen Odpojen od smrti nírvánou obrozenn Otočen jen ve svůj nevlastní dutý vjem Obsadil bolesti od slasti do kolen Toužil se vyšplhat do korun vlastních jmen Být jenom obyčej obyčej dnem za dnem A ze dna nevzedmem zpět opět vrcholem Vůní je provoněn nesoudných plastik den Pánové ... plodná diskuze ! Nejprve jsem chtěl Inventorovi plakat na rameni, že mě nemá rád, poněvadž mě takhle nikdy nekritizoval ... ale pak jsem si řekl - projednou dosti šaškování. Metoda Hermitova je jiná, než metoda Inventorova. Ostatně leccos už řekli sami autoři. Především Inventor - který svoji metodu nazývá "logicko - syntakticky metaforickou", zatímco Hermit - pokud se ke své metodě vyjádří - uvádí, že píše tak, jak to momentálně cítí. Mám -li citovat: " ...psát o kořenech jevů, vztahů, pocitů, strachů, radosti, o soucitu, o vášni, lásce, pokouším se jít do hloubky, pokud jsem toho schopen a protože vím (a ty jistě taky víš), že tam někde uvnitř nás jsme si neuvěřitelně blízko... ". I já vnímám, že Inventorova poezie klade mnohem větší důraz na cosi, co bych nazval "definitivní myšlení", zatímco Hermitova na „intuitivní cítění“. To prvé u praváků sídlí v levé (dominantní) polovině mozku, to druhé v pravé (nelevé :c) polovině. Obě poloviny jsou pak navzájem spojeny. Jakási „dvoukolejnost“ tvorby (či vnímání) artefaktů je tedy zakotvena už přímo v našem ustrojení – jako bytostí „myslících“ i „cítících“. Dokonalost přenosu informací (a o co jiného v umění jde, než o snahu o dokonalejší přenos informací, než jak to umožňují vědecké, či novinové články) je pak dána „komplexností kódu“ dané informace. Jinými slovy – zdali artefakt (např. báseň) hovoří jazykem levé i pravé hemisféry. V tomto sporu je tedy Inventor více „vlevo“ a Hermit více „vpravo“ (neplést s politickou orientací !!!). Rozdíl je relativní a subjektivní. Je dán rozdílností temperamentů, charakterů i zkušenosti autorů. Řekněme, že jeden v současné době experimentuje s pravou hemisférou (neb je přesycen suchými rozumovými informacemi), zatímco druhý s hemisférou levou (neb je bytostný systematik – navíc unavený běžností metafor). Oba jsou zřejmě rovněž nadáni odlišnou mírou schopnosti (či jiným druhem) empatie. K poezii Hermitově mohu přistoupit „a priori“ – například jako k hudbě. Vnímám hudbu slov a souslednost obrazů a asociací (které jsou vždy individuálně subjektivní), které v mé mysli vyvolávají. Kostra příběhu probíhá pravou hemisférou a myšlenky vybuchují spontánně jako ohňostroj epifenomenů v levé hemisféře. U Inventora je tomu naopak: K dešifrování příběhu je třeba myslet – používat levého mozku. Nestačí se potopit do bublinkové lázně. Je to výstup na horu – estetický prožitek se pak odehrává asociační prací emotivní pravé hemisféry. Je hloupost pokoušet se přijít na to, který ze zmíněných přístupů je „správný“. Je dobře, že existují oba. Sám za sebe se pokuším dosíci rovnováhy mezi oběma hemisférami – svého „rozhraní světla a stínu“. (z hlediska neurofyziologie k takovéto rovnováze mají lepší podmínky ženy, nežli muži …. U ženského mozku jsou si totiž obě poloviny mozku výrazně podobnější, než u mozku mužského …)

Břízíku: díky, dík... tobě jsem nikdy nenapsal "dosti Břízy", tvoje verše jsou pro mne většinou milou událostí, jenomže také větší konkurencí, protože si nejsme tak "daleko". Nakonec jsme si stejně blízko. Ale ještě se sem vrátím, neboť si tvého příspěvku vážím, je velmi podnětný! Dík.

tsss...hň hň hň....to vydávají prasátka anebo volové...né...volové dělají bůůů...ale to dělají krávy.....nó nic..( a jaké zvířátko dělá hň hň?..spráávně Merlík!..teď jenom zařadit Merlíka k nějakému živočišnému druhu..že by člověk..to snáád néé) a jinak...nemám ráda žlutou barvu..(kromě žlutých kytiček na červených ponožkách)..:-)) tak jsem nečetla.."předkrytyky":-)))))))))))) a jsem za to ráda.... (systém pěti hvězdiček) !

..no a to jsem celá já.....jsem ti nedala Tipa....ale když já je opravdu nemám moc ráda..tak ti ho taky nedám..cháááá! :-))

hň hň hň, zase jsem se poučil... přiznávám, že ikdyž je mi invertor vzdálen, přeci jen je mi jeho pojetí bližší než hermitovo

hermit je hermit, co dodat - jen tip

bez poslednich dvou slov a mozna jen ty prvni ctyri radky... nebo pet... by stacilo

už je toho stejného moc dlouho a docela dost; pomalu bych tě dokázal naprogramovat, aby každé ráno byly podobné verše bez koncepce a prožitku na obrazovce k dipozici :-)))

inventor: A to zase ne, prozitek tam je >-) Programovani hermitka by se ale mohlo ukazat zajimavym mechanickym ukonem, to bych si ujit nenechal >-) Muzu u toho byt? ]:-)

Inv. - Až naprogramuješ hermita, dej mi vědět. Chaos je někdy jen zdánlivý a antikoncepce je důležitá :-).

rire mě předstihl o 2 sec.!

inventor: :-)) směju se, ale ne moc :-| programovat mě nemusíš, naprogramoval jsem se sám, máš pravdu, že toho asi chrlím moc, ale taky to předtím i potom prosívám sítem, ještě dvakrát tolik toho sem raději ani nedávám mrzí mě, že ti přijdou moje pokusy bez koncepce a prožitku... možná proto, že se je nesnažím psát "koncepčně" (Co to je???) a prožitek... třeba ho tam ty necítíš, já ano... snažím se nepsat líbivě, ale pokud možno poctivě, o tom co vnímám... třeba to vnímám jenom já... ale dík za tvůj kopanec, neodmítám ho a ani se mu moc nebráním... bolest po kopancích je poučná :-|

Hermite, každý má jiný vkus, pro mě, prosím, prosívej minimálně!!! Já ten prožitek mám.

ještě je toho jiného trochu krátce a trošku víc málo... nic neprogramovat!!! hermit je hermit, inventor inventor... ;-))) S pozdravem kafka kafka* *!

milý hermite: nemělo jít o nějaké surové kopnutí, vlastně jde o diskusi, protože je fakt, proč měnit cosi osvědčeného, když to lidé mají rádi, když tě za to chválí, prostě to funguje; zrovna my, poetové, si uznání příliš neužijeme; to nebyla připomínka, že bys psal špatně, ale bylo to takové drobné „dosti Wolkera“, a on Wolker byl prostě dobrý básník, ale množstvím ovací k mnoha podobným (a postupem vlastně stejným) jeho výtvorům poezie jakoby zamrzla, on když se básník za života stane kýčem (snadným vzorem) poezie bývá ve vyhnanství; a ještě k té koncepčnosti: v poslední době uvažuji o tom, že básnickým uměním není to, že kdokoliv dokáže napsat jednu či deset zdařilých básní v nichž dodrží poetická pravidla a blýskne se bystře vtipným nápadem či pointou; v jisté rovině je zde na Písmákovi vidět kolik lidí to dokáže, tomu se lze prostě naučit, nemluvě o tom, že ve zdejší záplavě není možné ani smysluplné odhalovat plagiáty; teprve jisté množství intenzity sdělení (a tady jsem na přesnost schválně opatrný) o osobním podmanění si reality světa dělá ze zvládnutých forem poezii, a tenhle koncept u tebe nějak marně hledám; nejde o prožitky (události!), to by nikdo pod třicet nemohl napsat zajímavou poezii, protože životní zkušenosti prostě mají svůj čas; jde samozřejmě o nalezení sdělovacích prostředků, ale v konečném důsledku je uspořádanost nad formou, a v obsahu je třeba se u básníka něčeho chytit, možná jeho metaforičnosti, nevyjádřitelné náhody, ale nejhorší je když se z básníka stane vypočitatelný automat, a takový dojem jsi na mne udělal; pojďme o tom diskutovat, nejde o nějaké dokazování, spíše o vzájemné ujasnění a pojmenování mojí případné pitomosti :-)))

jsem vypočitatelný automat, pravíš... nuž, to není špatná charakteristika, roboti mě vždycky fascinovali... :-))) jenže já sám nevím co ti na to mám říct... já prostě píšu tak, jak to memntálně cítím a přiznám se, že je pro mě docela snadné začít psát, protože mě teď napadá spousta věcí, abych tak řekl - nehotových básní - a pak je těžší je nějak dopsat, zachytit je na papír tak čisté jak odkudsi přiletěly a moc je necedit přes jakéhosi hermita... já vím, bylo by třeba dobré najednou začít psát úplně nějak jinak... ale proč? a dá se to vůbec nějak uspěchat? mě tahle forma teď vyhovuje, snažím se psát úsečně, nikdy jsem neměl rád zbytečné tlachání (a promiňte vy všichni, kterými jsem je kdy častoval a častuji) a samoúčelnost, nemyslím si, že bych psal samoúčelně, vypočítavě, proto aby se to někomu líbilo... ano, já si myslím, že se to někomu bude líbit, tolik sebevědomí mám, a vím taky, proč to tak je snažím se teď prostě psát o kořenech jevů, vztahů, pocitů, strachů, radosti, o soucitu, o vášni, lásce, pokouším se jít do hloubky, pokud jsem toho schopen a protože vím (a ty jistě taky víš), že tam někde uvnitř nás jsme si neuvěřitelně blízko, až nepředstavitelně blízko blízko nejen my lidi, ale máme blízko k větru, horám, rostlinám, zvířatům, cizí bolesti i radosti, ke všem historickým zkušenostem, které kdy lidstvo udělalo, které jsou nám spoelčné a proto je nějak intuitivně vnímáme i v ostatních... je to kalkul? víš, já si nesedám k psaní s úmyslem? teď něco napíšu... já nikdy nevím, jestli ještě někdy v životě něco napíšu, chodí to ke mě samo a já to pak zaznamenávám... je to kalkul? na druhou stranu si myslím, že by čtenář měl dostat alespoň šanci to sdělení rozšifrovat, a je už jedno, jestli se k tomu použijou prostředky verbální, nebo psychické - podvědomí... rozkecal jsem se, omlouvám se...

inventor: jo jo, vy poetove to mate fakt tezky... :-))) hermit: basen se mi opravdu libi, jenom ta posledni sloka tam opravdu mozna byt nemusela...

hermit *! Inventore: nemyslíš, že právě ty a Hermit jste dva opačné konce zdejší poezie? :-))))

rozkecal ses zajímavě :-) jedna věc je potřeba psát, druhá věc je potřeba publikovat, jde o to, abychom si udrželi soudnost autocenzury, která by měla adekvátně odpovídat novosti našich tvrzení; v mojí a hermitově poezii není až tak veliký rozdíl, jen jsme si oba vybrali jiné prostředky, kterým věříme, to je v pořádku; ale já bych se pokusil ještě o větší vymezení představy o uspořádanosti; hermitovy odpozorovaným událostem nastavéné střepy zrcadel ve své útržkovitosti vytvářejí volnou šíři osobních představ čtenáře, budiž, každý to nějak dělá, já zase stavím na kontrastu logické posloupnosti proti volnému přirovnání, tedy moje metafory jdou logicky (syntakticky) interpretovat, kdežto ty hermitovy jsou jako pápěří bez logických vazeb; např. postřeh Verity, že poslední sloka nemusela být je toho svědkem; nejde o to, že by to tak nešlo, vždyť ve světě stojí v jednom okamžiku na každém náměstí statisíce různých osudů vedle sebe, tak proč ne volně slova nebo obrazy (či jejich střepy)? Mým východiskem je uspořádanost básní k nějaké tematičnosti, ono to zpětně pomáhá samotné inspiraci a to je u milého hermita nikoliv nedostatek, ale škoda, že to zatím takhle nedělá, nestaví téma na oči, nesměřuje, jen se toulá od střepu zrcadla k dalšímu půvabnějšímu či nejasnějšímu střepu téhož zrcadla; jinými slovy vyhýbá se problémům, nechce postoupit do vyššího ročníku, ačkoliv by věkem a schopnostmi měl :-)))

tohle není hádka, ale rozhovor :-)))

inventor: třeba k tomu někdy dojdu, ale vzhledem k tomu, že momentálně nemám touhu postoupit do "vyššího ročníku" :-) , tak to si nebude hned tak... ;-)) asi to není jen v psaní, že možná přešlapuju na místě, necháme to uležet... jako syreček... :-)

Joj, to je úplné auditorium. Jedna věc je potřeba psát a druhá publikovat? Nechápu. Psal jsem léta do šuplíku a nakonec to vše shořelo. Nevidím v tom smysl. Dílo žije tehdy, když ho někdo vnímá, jinak je to mumie v sarkofágu. Jedině každé přečtení dává dílu smysl, nic jiného. A je jedno, jestli ho někdo pochopil tak, jak chtěl autor nebo úplně jinak, důležité je jen to, jestli to někomu něco dalo. Kdybych napsal sebegeniálnější věc a nikdo ji nepřečetl, je to jen onanie a nic jiného. Pokud napíšu pitominku a aspoň někdo se u ní usměje, bylo to k něčemu. Inventore, probuď se :-)).

Wopi: nepolemizuji o potřebě psaní a užitečnosti užití poezie v nejbližším okolí člověka-autora, ale tvrdím, že je správné chtít od sebe vzájemně a slušně maximum, alespoň o něm diskutovat, když už jsme líní a pohodlní si s maximem tykat :-ú

Wopi: souhlasím, vždycky všechno píšu s tím, že si to třeba jednou za dvacet let někdo přečte, až třeba vyjdou moje posmrtné spisy ... :-))) je to asi opravdu o vztahu, možná to probíhá i uvnitř osobnosti jako rozhovor dvou forem mého já, taky je to třeba tím, že oddělenost jedné bytosti od jiných je opravdu jen zdánlivá, takže píšu pro sebe a zároveň vlastně všem, kdo potenciálně budou chtít být někdy... teď...chvíli se mnou...

inventor: ano, ale... na druhou stranu: co je to maximum? kde jsou jeho hranice? kde jsou obrysy mého sdělení? a kde začínají kontury tvé interpretace? neobjevuje se tam už trpochu lpění, aby to, co postím byly vždy zcela "dokonalé" a nešlo po "mou úrpoveň" ? nevytvářel bych si tím sám svou sochu už za živa?

Inventor: Ne. Nejde mi o nejbližší okolí, to mi věci pochválí už pro to, že mě zná. Jde mi o co nejširší vhození do světa, protože třeba někde 500 km ode mě žije někdo, komu to něco dá a pro tohle píšu. Abych ho našel a předal mu to a abych naopak já našel básničku od někoho, koho vůbec neznam, ale která mi rozjasní den. To je to maximum, které chci - najít maximum fungujících souznění - rezonancí. Pochopitelně, že očekávám určitou technickou a slovesnou úroveň, o tom není třeba mluvit, ale podstatné vždycky bude to sdělení NAD těmi slovy. A autocenzura mi nepomůže v ničem. Mám zkušenosti, že to, co jsem chtěl vyhodit, mělo dost kladných ohlasů a naopak. Proto je písmák ideální v tom, že to sem dám a pak teprve poznám, k čemu to bylo. Před tím uveřejněním ne.

hermit - přesně. P.S. s h. se neznám, aby bylo jasno.

Milý Inventore, v Hermitově tvorbě nevidím nic, co by bylo podobné kýči, neumělosti, banálnosti nebo upjaté konstrukci, které docela často na Písmákovi sleduji a vím, že ty taky a snažíš se proti nim také bojovat ;-) Opravdu si netroufám a ani nechci odborně hodnotit, co neumím, ale Hermit je podle mého názoru jedním z největších a nejnadanějších básníků tady a nejen tady... naprosto se vymyká svou neotřelostí, jeho verše jsou vzletné. Když je čtu, nestahují mou mysl ani emoce, naopak velice lehce ve mně rezonují tím, jak je právě chápu nebo prostě vnímám ve svém vlastním světě. Je to Hermitův styl jako Ty máš svůj a navíc bez konkrétního programu, který by ho třeba i časem vykonstruoval. Když čtu jeho básně od začátku, vidím v nich jistý pokrok, změnu, pokusy vyjádřit se stále jinak, jako by se jeho snaha vyjádřit jednu myšlenku stále zužovala do úsečnějších zato však o to pádnějších slov... Nevím, proč, ale měla jsem potřebu to napsat... je spousta básní, kterým můžeš vytknout formu, rytmus, rým, dokonce i nerým ;-) , ale chceš, milý inventore vytýkat styl? Bylo by mi moc líto, kdyby ho hermit změnil, myslím, že už bych si nic podobného na Písmákovi nepřečetla. S pozdravem, kafka :-)

to jsem celá jelen.. a ještě to trochu zamotám ..mě se ta poslední líbila..TAK

čert už vem hermita, poďte se bavit vo něčom jinom, kouknite, taky vám z voknama tak pjekně sněží? ... :-)

Neeeeeeeee!!!!!!!! Čert !! hermita nebrat, hermita nám nechat ! Von by ti nechutnal, je hubenej a mám řidký kosti...! Ale sněží hezky, to jo... ;-)) když už je to jaro! Mňam!

bylo to poučné i zábavné, někde na těch cestách předávání básní je nutné se občas zastavit a vyslechnout posměšnou nadávku, aby si člověk uvědomil, že truchlivým - vyděděným - silným básníkem je; hermit se doufám neurazil a já se dověděl řadu zajímavých věcí, ke kterým se vynořím zase někde jinde; nakonec sledovanost jsme hermitovi jistě nesnížili, že :-))) díky všem

*****

inventore....! Provokatére!!! ;-)))))))))