Balada o slečně K.

Byla vnímavá a nadaná,

zázemí měla prvotřídní,

už v šestnácti byla zadaná,

a za bystrou ji měla třídní,

 Její kluk rapl byl - „no, on se zklidní,

je z dobré rodiny a mám ho ráda,

všichni kol mně až moc jsou vlídní,

"Já nesnesu jediné - a to je zrada,

bejvalá holka - hrozná svině,

odkopla mne jak psa či hada,

ona tak čistá - já byl v špíně,

 Já protnout komory chtěl - a také síně,

toho srdíčka, co mělo pro mě tlouci,

přítrž udělat jsem chtěl té psině,

nedám se zašlápnout jako brouci,

 Fuj - žábu do ruky od mně žhnoucí,

vezmeš si - dobrá, buď si slizská,

tebe as láká cit ten vroucí,

co žába ti dává - tvoje blízká“,

 „Mně příjde on hrubý jako tříska,

zvykla jsem si - však on mne děsí“,

„neboj, mami, já zvládnu řízka,

miluje mne - tak zkousnu stresy“,

 Byla mu hloupou, bez noblesy,

ponižoval ji, by neprohlédla,

že strach má, že zas až budou plesy,

s jiným ho podvést že by svedla,

Deptal ji, až se jednou zvedla,

zalíbil se jí jiný kluk,

„naše známost se prostě nepovedla,

promiň, mně´s nebyl nikdy fuk“,

 Zavládlo ticho - přesto hluk,

zahřímal v běsu bolné pýchy,

„ty couro se dívej na svůj tuk,

já holek jsem vystřídal počet lichý,

 Vedle tebe jsem stihl ty krásné hříchy“,

„vypadni, jsi odporný, jsi hnusný“,

„mám se snad rozplakat? - možná smíchy“,

„radši už odejdi - nejsi vkusný“,

 Po scéně té mrak připlul dusný,

před maturitou ples se konal,

kluk bývalý s kámoši čin kul hrůzný,

pohled na skvostný pár záští stonal,

 Na mobil „bývalé lásce“ volal,

vyšla na mráz - rána do hlavy,

on fascinovaně se kochal,

na sněhu něžné pohlaví,

 Tak, teď ji tedy odpraví,

zipem rozepjal jí zimní bundu,

v kombiné šlo jí o zdraví,

Sám započal té hrůzy rundu,

jak nacisté stáli tam ti tři,

necítil nic? - či pouze jundu?,

co smrti vášeň rozjitří?,

 Co bude zítra?, pozítří?,

nůž do dívčina těla spěje,

„tou mrchou zem se prokypří“,

z rukou vrahů se žádná nezachvěje,

 Krev paní svou už nezahřeje,

s démanty sněhu lká a křičí,

proč bestiálnost ta se děje?,

citu lásky se to příčí,

 Někdo buduje - a někdo ničí,

co proč a kdo tu opomenul?,

ať ze zmaru naděje zas vzklíčí,