Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seArcheolog
Autor
ironst
Byl to hrad starý, rozlehlý
Poznamenaný zubem času
Já prozkoumával podzemí
Kde kdysi páni během kvasu
Konali různé orgie
Jaké to vlastně asi je?
Poháry plné vína
A jídla všude víc než dost
Pak pěkná kocovina
Děvečky pro radost
Tu někdo hraje vrchcáby
A támhle karty zase
Kuchař námahou červený
Porcuje velké prase
A psi se o kostičky perou
Kde v sobě tuhle drzost berou?
Myslí si tygr u trůnu
Budit mě z mého vznešeného spánku
Kdybych měl horší náladu
Už mají na kahánku.
V tu chvíli z představ příjemných
Jsem náhle vytržen
Do chřtánu vizí příšerných
Bez varování uvržen
A kolem mne už nic než tma
A pod nohama cítím cosi
Co mohly by snad mříže být
A slyším zvuky, jak by kosti
Kdes o sebe se začly dřít
Pak já louči našel na stěně
A rychle již též zažehnul
A zůstal jsem stát zděšeně
I dech se ve mně zadrhnul
Na zemi tady vskutku leží
Mohutné mříže zdobené
Zdravý rozum udržím si stěží
Jsem jako zvíře lapené
Nohy mám jako z kamene
A nezvládnu už ani krok
Musím však zírat upřeně
Jak pode mnou tu otvírá se hrob
A kostry které leží v něm
Se pomalu teď zvedají
Z úst unikne mi hrozný sten
Vždyť ony na mne mávají!
Na lebkách mají zbytky vlasů
Na sobě hadry plesnivé
Ač pocházejí z hlubin času
Cosi jim v očních důlcích žhne
Už hnáty prostrkují mříží
Po nohách se mi všechny vrhnou
Zvládnou to celkem bez potíží
K zemi mě rychle, tvrdě strhnout.
A v mžiku je mi jasné taky
Že chtějí maso, čerstvou krev
Když vztáhnou po mě svoje drápy
Já vím, že zemřu v bolestech
V tu chvíli bleskem všechno zmizí
Jako když listí smete čerstvý vánek
Byla to asi jedna z vizí
Co přináší nám vteřinový spánek
Tak po své práci jdu si dál
A radost mám, že jsem jen spal
S písničkou na rtech kráčím směle
Vlastně se cítím přímo skvěle
Naráz mi opět ztuhne krev
Poblíž já slyším divný řev
A přede mnou se z temnot noří
Mříže jež divnou září hoří
Můj mozek bez vůle je náhle
Cosi v něm tiše zpívá táhle
A tělo mé to táhne k nim
A já teď s jistotou už vím
Že než naplní se dnešní den
Skutečností stane se můj sen.