Večeře

Na zahradě za domkem si tři malé děti hrály na schovávanou, stmívalo se a jejich maminka mezitím připravovala v kuchyni večeři. Venku pod ořechem se líně povaloval velký pes- neoficiálně druhá hlava rodiny. Ta první se měla co nevidět vrátit z práce. Za psem se krčilo nejmenší děvče a v rukou žmoulalo chomáče jeho srsti. Zatím to vypadalo, že druhé dvě děti na tuhle skrýš ještě nepřišly. Náhle děvčátko zaslechlo, jak jej někdo volá jménem. Byl to nějaký muž.

Tatínek jde z práce!

Nadšeně se k němu rozběhlo, nedbajíc na prozrazení. Hra měla stejně každou chvíli končit kvůli večeři. Nepříliš jistým krokem tříletého dítěte se tedy děvče vydalo k zahradní brance. Starší děti by si možná byly uvědomily, že tahle branka vede na polní cestu končící v lese, ale děvče bylo ještě na takovéhle uvažování příliš malé. Třeba chce tatínek maminku překvapit a proto se vrací touhle cestou, na kterou není z kuchyně vidět.

Bohužel.

 

O patnáct minut později vešel přední brankou na zahradu pěkně oblečený muž, zavolal pozdrav na dvě hrající si děti a vešel do domu. Beze slova přistoupil k ženě u sporáku, objal ji zezadu kolem pasu a něžně ji políbil za ucho.

„Tak jsem konečně doma, miláčku. Dnes jsem měl velice úspěšný den, ale už se mi stýskalo. Jak jste to tu zvládali?“

„Bez problémů, děti byly celý den moc hodné, ale teď už by měly jít dovnitř, stmívá se.“

„Dojdu pro ně“

„Děkuju ti, zatím teda připravím na stůl, bude večeře“

 

Muž sice vyšel na zahradu, ale večeře už ten den nebyla.