Písmák "Neskončí"
Po tváři mi stékají slzy. Ne. . jsou to kapky krve z Tvého srdce.
Prázdno
Přepočítám zrnka popela z křídel anděla.
. koupit si růžový sen.
BEZ VÝČITEK
Před Tvýma slzama se uchráním velkým deštníkem.
Poslední
Sedm střípků z poměnkového talíře,sedm hrášků servírovaných na stříbře. Sedm dušiček v hrníčku zavřených,sedm bludiček v lese rozstřených. Sedm hříchů v jednom dni,sedm zlých snů než se rozední. Sedm utržených oušek hrníčků,sedm teček zmizelých z krovek sluníčku.
Bleděmodré
Sedím na svý starý pohodlný posteli. V šeru. Jen malá lampička s bleděmodrým stínítkem stojící na dřevěné krabici, líně osvětluje zasloužilé plakáty na oloupané omítce panelákové zdi. Jehla zaprášeného gramofonu právě useda do svých starých kolejí obehrané gramofonové desky Edit Piaf.
Lebka
Ve staré lidské lebce se krčila malá bílá myška,
mé já hledající cosi v hlavě, topící se v myšlenkách.
Pozorovala okem dřevěné hodiny.
tik. t'ak.
Loutka
Mésmutné malé já a zaprášená polička .
. mlčet a zírat.
Jsem tu tak, jak jsi mnepřed časem odložil.
NIC
jsem jak cervena tresnicka topici se v alkoholu
. jsem ten na nehoz ukazuji palec dolu.
Muzednik v cerne kapi pro smrt jdouci,
tesici se na okamzik az prestane jeho srdce tlouci.
Dite svobody ( Dnes je vsechno jinak)
Milovani sera s tichem narusuji cvachtave kroky. Kracim bosa v kalizich po ulicich, kde jsme driv chodili spolu ruku v ruce, stastne usmevy mezi ruzovymi licky a zamilovane pohledy. V srdcich sve male velke radost i starosti. Lide kolem chvataji aby snad predhonili spechajici cas a nekteri se jen tak prochazeji.
Pavoukova sit
cekal na autobusove zastavce. Nikde nikdo, ticho a klid. Nasmatral lavicku a pomalu si sedal.
Vůně skořice
Foukala jsem do šípkového čaje, aby nebyl tak horký, plamínek od svíčky, která stála na stole se mírně zachvěl. Rozjímala jsem v šeré místnosti a nechala se uspávavat ve starém křesle vůní skořicové vonné tyčinky a bubnováním deště. Někdo zaklepal. Potichu jsem došla ke dveřím a otevřela.
Duhová bublinka
SEN Asi to byl jen sen nádherná duhová bublinka, kterou kdosi vyfoukl z kouzelného bublifuku. Vznášela se oblohou lehce jako labutí pírko, které zavál letní vánek do temné noci. Všechno krásný ale jednou končí, něco však dřív a něco později, zdá se mi, že tohle skončilo dřív než to stačilo pořádně začít. Krásný sen se rozplynul, duhová bublinka praskla a bílé pírko spadlo do špinavé kaluže Schoulím se do deky a budu doufat, že tikot hodin přehluší slzu, která pomalu stéká , k zemi a sním o tom, že na konci tohohle tunelu bude světlo a tím světlem budeš znova Ty.
. . .
Pršíjdu tančit mezi kapky deštěboží pláč. Zvedám ruce vzhůru a křičím: JEŠTĚ. Smývá se ze mne všechna špínaz úst, tváří, hlavně klína. Z klína, který utěšoval\'s když jsem se bála,prý se to tak dělá, že Ti řekla "hodná" dáma.
Vilík
VILÍK
Jako každé odpoledne šla maminka sPéťou na hřiště. Cedule nad vchodem hlásala velkými barevnými písmeny : DĚTSKÉ HŘIŠTĚ VILÍK .
Maminka zaparkovala u staré dřevěné lavičky červený kočárek, velikostí připomínající ten pro panenky, ale naštěstí přecejen dost velký na to, aby se do něj vešla Péťova maličkatá sestřička Andulka. Maminka vyndala Péťovi zigelitové tašky snápisem: SECOND HAND SIRKA, umělohmotný traktůrek.
Pohár života
,, Člověk by měl užívat života plnými doušky a každého dne tak, jako by to byl jeho poslední, ale ne zas tak velkými, aby jeho oči spatřili dno poháru předčasně…. “.
Svatá pravda
″Když Ti někdo bude neustále snášet modré znebe, na Několikáté schůzce se vymluvíš na špatné počasí…. ″
Umrlec
Umrlec leží tiše v hrobě, není mu nejlíp v této době. Nohy má zmrzlé, v ústech hlínu, prohnilý mozek propadl stínům. Do nikam hledí skelné oči, nos mohl by ucítit zápach moči, však pro umrlůc nos je to nemožné, pro něj vůně růže a moči jsou totožné. I přestože ho žerou červi, nemůže ztratit svoje nervy, nedá se vyčítat si sám sobě, může se otočit jen ve svém hrobě.
Šílenství
Najednou si konečně začal uvědomovat svoji existenci.
Po dlouhé době začal vnímat i něco jiného. Něco jiného než tmu. Pouhopouhou nesmrtelnou tmu.
smůla
Smůla je jako hovno který se člověku ráno přilepí na paty a doprovází ho do tý doby než se ho pokusí odstranit. (a někteří asi dobře ví že to není zrovna jednoduché).
Why I am sitting in this school
Why I am sitting in this school.
It is not very cool.
Teachers are babbling
and I am sleaping.
Kostel snů
Starodávné klíče
od kostela snů,
který nezná chtíče
ani tíhu dnů.