Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHrajme si na anděla
Autor
Áda116
Občas si někde sedne, zavře oči a přemýšlí, přemýšlí o životě. Jen v některých chvílích ji dojde, jak skvělý je svět. Pocit štěstí je prchavý a pocit prázdna se vloudí i do míst, kde vládne optimismus. Vezme tužku, černou, jako její nálada, a píše, píše bez myšlenek. Jen pocity nezařazení, prázdna a hlavně uvědomění si sama sebe...
Nikdy jsem nevěřila na osud,
on si se mnou o to víc hrál,
jako kapky padaly hříchy,
všechny mi byly vráceny.
Tolik ran osudu naráz.
Chtěla jsem věřit na zázrak,
však moje ego má vlastní hlavu.
Ukaž mi cestu do pekla.
Nebude to bolet,
alespoň na povrchu.
Zavři ďábelské oči,
ať jsi krásná.
Strhni andělské tělo,
ukaž citlivou duši.
Nič jako posedlá
a nikdy nevěř na osud.