Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVůně skořice
26. 08. 2006
4
2
1761
Autor
Chiméra
Foukala jsem do šípkového čaje, aby nebyl tak horký, plamínek od svíčky, která stála na stole se mírně zachvěl. Rozjímala jsem v šeré místnosti a nechala se uspávavat ve starém křesle vůní skořicové vonné tyčinky a bubnováním deště.
Někdo zaklepal.
Potichu jsem došla ke dveřím a otevřela. Stál tam mladý muž, skoro bych řekla, že jsem ho kdysi znala, ale šero jistě dělá své. Nepromluvil, ani jsem to nepovažovala za nezdvořilost, jakoby mluvil bezeslov...
Pustila jsem ho dovnitř, snad pro ty hluboké upřímné kakaové oči.
Vešel a posadil se ke stolu. Šla jsem za ním a zprvu jsem mu chtěla vynadat za to, že mi zamokřil zem, hned mě ale má malá zloba přešla, když jsem spatřila dvě krásná bělostná křídla, která se ve světle svíčky rýsovala za jeho kaštanově hnědou kudrnatou hlavou.
Nalila jsem mu šípkový čaj a posadila se naproti němu. Mlčky jsme seděli a koukali si do očí, už dlouho mi nebylo takhle dobře. Nevím jak dlouho jsme tam takhle mohli sedět, ale když svíčka dohořela vstal, chtěla jsem namítnou aby ještě chviličku zůstal, ale polibkem mě umlčel.
Neslyšně odešel a zavřel za sebou jemně dveře.
Až když odešel uvědomila jsem si kdo se skrýval za tou andělskou tváří a kudrnatými vlasy.
Ani ve snu by mě dřív nenapadlo, že Tě ještě někdy uvidím, dávno jsem Tě oplakala....
Někdo zaklepal.
Potichu jsem došla ke dveřím a otevřela. Stál tam mladý muž, skoro bych řekla, že jsem ho kdysi znala, ale šero jistě dělá své. Nepromluvil, ani jsem to nepovažovala za nezdvořilost, jakoby mluvil bezeslov...
Pustila jsem ho dovnitř, snad pro ty hluboké upřímné kakaové oči.
Vešel a posadil se ke stolu. Šla jsem za ním a zprvu jsem mu chtěla vynadat za to, že mi zamokřil zem, hned mě ale má malá zloba přešla, když jsem spatřila dvě krásná bělostná křídla, která se ve světle svíčky rýsovala za jeho kaštanově hnědou kudrnatou hlavou.
Nalila jsem mu šípkový čaj a posadila se naproti němu. Mlčky jsme seděli a koukali si do očí, už dlouho mi nebylo takhle dobře. Nevím jak dlouho jsme tam takhle mohli sedět, ale když svíčka dohořela vstal, chtěla jsem namítnou aby ještě chviličku zůstal, ale polibkem mě umlčel.
Neslyšně odešel a zavřel za sebou jemně dveře.
Až když odešel uvědomila jsem si kdo se skrýval za tou andělskou tváří a kudrnatými vlasy.
Ani ve snu by mě dřív nenapadlo, že Tě ještě někdy uvidím, dávno jsem Tě oplakala....
2 názory
ale nemas zac, kdyz je to tak krasne napsany, tak proc to nepochvalit?prece tady nenechame jentak lezet bez povsimnuti takovou nadheru:)
Vy ste mě normálně dojali...nekecám,mám slzy nakrajíčku...jak je to možný:-)...Moc moc vám děkuju, Kačenko, Děkuji děkuji...
nemam slov, tak krasny, tak romanticky, tak prociteny, tak..tak...aaaaaach...rozplyvam se..svicka, skorice stary kreslo..jako bych tam byla. Anetko, ty nam spejes k literarnim vysinam normalne;) krasa...* (ze bych se opicila a taky bych si dilko dala do oblibenych? docela by se mi tam hodilo...;)
jé ani nevíš jak moc si mě potěšila...Ještě si nikdy nikdo nedal moje dílo do oblíbených...a to spontální jé a tolik krasných slov:-)...děkuju mocky
jé už jen ten název a prvních pet slov :o)
jé a nejen to krásné, něžné a celé jako to světýlko svíčky*+ oblib.