Zapomínáme...

Jsem noc v moři plamenů

a sny

minulé životy včerejšků

stále kdesi ve mně

jako nevyřčená slova 

jako kusy kovu

ve zvířecím srdci

začnou brzy opadávat

lži i s listy oběšených

z holých větví rozumu

a podzimní stíny

prohloubí hroby

za hodin

úroků

je zima když přestávám

a bílí holubi jsou daleko

a ty utíráš si oči

do křídel tvého anděla

plačíc vosk

a rudé jeřabiny stesku

já jenž nepatřím nikomu

a s kým nejsi nic než zdánlivost

za paradoxů lásky

pil jsem před svítáním

všechny hvězdy z hladiny tvé nahoty

když půlnoc zůstala skryta

dotekům

my vlákna času

chvějící se vteřinami

pod tíhou těl

jen zapomínáme

opilí vůní javorů

že je před zimou