Lidová

Po večerním televizním recitálu Čechomorů mi to nedalo...sedla jsem a napsala:

Stojí stojí májka u tej naší branky nechci já už janka, co má jiné galánky. Stojí stojí lipka za naším stavením nechci já už synka. Obelstil mě lhaním. Že tam za kalinou na mokré travičce líbával se s jinou povím své matičce. Že jím jako stromem povětrnost hází dávám já mu Sbohem dávám bez nesnází. Stojí stojí hruška na vršku zelená, nebudu já družka jen jemu milená. Otevřu já vrátka do širé dědiny pošlu já tak z pátka jeden vzkaz jediný: „Už mojí světničkou péří poletuje, jak mi pod sukničkou jiný vítr duje.“

---