Hladím

Hladím ... tvé teplo smysly hřeje a starosti se rozplynou kde dříve stesk a beznaděje mě trápit chtěly - nevinnou hladím ... ač vzdálená je ruka již znám tak málo - v setkáních jen dvou se mihla - ani v lukách ba ani v ranních svítáních hladím ... a hlavou snad že příště myšlenky víří zas a zas když opouštím tvé nástupiště když vlak se hne - snům napospas hladím ... to slovo nad vše milé mi - když je čítám v dopisech v své hloubce něžně rozpustilé je přesně tím co krátí dech hladím ... a já zas hladím tebe od hlavy k patě - pocity jak pod palmami prsty stébel na pláži mysli kde jsi ty

---