JÁ, růžový zapalovač a nevědomost vkrádající se do mého bytu

V noci je tu tak krásně,
když tu nikdo není,
ale nesmí ti to kazit modré světlo z jiné planety.
Z Měsíce.
Síla dvou Véček=síla lásky.
Už dobrá nálada.
Ještě dobrá nálada.
Mozek je jen fyzická záležitost, ne?
Dáš si?
Ne. Už půl roku jsem nebyl v galaxii.
Dej si.
Byl jsem hodný?
Byl jsem zlý?
Komunikoval jsem nohou,
ale pro ně tmou a oni si zas mysleli,
že jsem TEPLÝ.
TAK TVŮJ SVĚT PAVUČIN ZAČÍNÁ!
Není moc pěkný,
když víš, že to není pravda.
Jen lež, nevědomost,
kterou jim neumíš vysvětlit.
Nevíš JAK.
Oni by ti stejně už nevěřili.
Buchta, smích, ...
Pak zas ležíš a
z temna se vynoří 3 tvoji
Andělé.
Moc dobře tě znají a
ví o tvé lásce. Alkohol.
Stejně se jich bojím a
uteču.
Kdo jsou? Nechci, aby na mě mluvili.
Mám strach z toho,
JAKÝ JSEM.
Uteču a shodím ze sebe tu tíhu.
Na záchod a
pro ně do GAY-CLUBU.
Stejně tam přišel a
vysál mi mozek.
Pak už jsem jen litoval.
3 piva. 3 Andělé.
A mezi všema zapálená svíčka.
JÁ.