Hlubina

3/5 konec pěkný...

LEVIATHAN to slovo vyhrálo tip...ale bez toho zbytku by to nedokázalo...:o)*

Možná, kdybys toho přečet víc, nějakou "jedinečnou stopu" bys našel, já jí tam totiž vidím. A vnucovat každému textu originální nápad je taky pitomost - někdy jde prostě jen o dojem, který vyvolá. A vyvolá-li, má právo na život. Spousta úchvatně nápaditých textů mi řekne daleko míň, než tenhle.

Velké širé rodné lány jak jste krásny na vše strany navíc - tichá modř, temné stíny, hloubky duše, tklivý žal... pěkné 19. století, pravda, ovšem co dál? Dokonale dodržené metrum... jenže na tom nic zvláštního není... a hlavně je tak nějak bez nápadu, což je asi má největší výtka k celé básni - nejen k rytmice, ale i k obsahu, zvoleným slovům, metaforám. Tohle opravdu mohl napsat J.V. Sládek, ale nikde nevidím jedinečnou stopu Tebe, jen opakování - po vzoru bulharských guslarů. Tam se také originalita nepřipouštěla, naopak kvalita se hodnotila jen podle nejlepšího seřazení předem daných, tradicí pevně určených obratů.

Krásně propracováno, velmi dobře zachovaný rytmus... tip

* Zádumčivě do hlubiny vlhké modři hluboké pronikají mokré stíny mořskou slzou pod okem... Drobná víla úzkostlivá hladně klidní za šera Mořským hlasem pěnou splývá... Nejsi, nejsi příšera...

* sedim takhle u svaciny drobky na stul padaji prede mnou tvoje hlubiny do oci se mi modraji srdcenoze temnopady po ruce prebehly chlady a mraky slunce urizly leviathan mazlicek z meho more z hlubokych vod na bajnem severu ledovym chladem spustil se do rek zceril hladinu na modrem jezeru pod hladinu strhl lod