Veronika

avi

poliana: jo, to je fakt, většina lidí to nepochopí - ale to je spíš chyba, i když vím, jak to myslíš a něco to do sebe má. tohle byl jenom pokus, s tím výsledkem jsem nebyl moc spokojený... matka je vlastně promakanější a lepší variace na stejné téma ;). a dík za hezkou kritiku :-).

Je jasný o co v přípěhu jde, ale nevím jestli tomu, kdo to nezažil... ale nejde o to oslovit všechny,ne? Ten kdo se v tom najde, zajásá! A to, že Veronik v závěru vzpomíná s takovou lehkostí na to šílený období, je úžasná naděje pro oslovené. Díky TIP

Skoro nic nedočtu do konce. Není divu, protože vkus pisatelů a čtenářu se pochopitelně musí v mnoha ohledech lišit. Tohle mě zaujalo asi tím 'příslibem blázince'. Hned první odstavec na mě dělá dojem, že byl opakovaně a s citem čten a upravován. A skoro celý text působí podobně čistě. Některé věty mě vyložně těší: Je tak snadné umírat osamocením a současně být ušlapáván tisícem bot. Snad by se daly trochu vyladit ty přechody z minulého do přítomného času. Třeba na začátku třetího odstavce: ...Veronika se opře na zadní... Jelikož se zdá, že celý děj je spíš ohlédnutím do minulosti (ve kterém je ovšem na některých místech použití přítomného času nutné k dosažení napětí a spádu) bylo by snad vhodnější první větu každého takového odstavce zahájit v minulém čase a teprve v některé z dalších vět citlivě přejít do času přítomného. Stejně tak je potřeba si dávat pozor na slova, jako je 'teď', 'pak', 'ještě' prostě všechna ta (čert vem slovní druh), která vymezují postavení děje v čase. To neznamená, že některé z nich teď v textu nesedí, ale mohlo by k tomu dojít právě při provádění zmiňovaných úprav 'času' (pokud se do nich pustíš). V posledním odstavci věta: Vlastně o pár dní, týdnů... vnáší (použitím minulého času) do celého děje poněkud zmatek. Postava Veroniky 'žije'. Snad i proto, že vím o jedné takové (dnes už je jí přes čtyřicet). Duševní poruchy jsou jedním z námětů, který stojí za námahu. Ne proto, abychom se chlubili 'panoptikem hrůz', ale spíš proto, abychom si dokázali vážit toho, co máme, když nepotřebujeme průvodce v samoobsluze apod. Asi je to na TiP, i když nejvíc ze všeho by se mi chtělo text rozebrat na jednotlivé nápady a nálady a ty pak rozsekat na jednotlivé věty a ty hladit a pak je znovu poskládat, a vytisknout a čmárat si do nich a... to už by bylo asi tak léto a ješté pořád by si nikdo nic nepřečetl. Nic si z mých připomínek nedělej. Za chvíli se změním ve vlka a... :-)

sidonia: díky moc - není to špatný, mít jednu zaujatou čtenářku :). nevím proč, ale z tohohle nemám extra dobrý pocit. Není to špatný, ale není to tak dobrý, jak bych chtěl - a chtěl jsem to napsat mnohem líp. Možná je to i tou třetí osobu, jsem spíš zvyklý na ich formu. Nějak jsem to automaticky začal psát takhle, možná protože je to příliš osobní téma :o). Za pár dní se na to třeba zkusím podívat ... a uvidím :).

hehe, spletla sem se.. prvni tri teda jako...

ac to mozan neni jasny mi teda.. jako proc ta prvni cast jako bych cetla o sobe ty jo.. a prece.. neco jinak - na povrchu, samozrejme

hele budu psat pri cteni.. ja ybch mozna pak neco zaúpomnela, jo?

Zrovna u dělších děl je dobré nechat je uležet a časem vyhladit jak jen to jde.

jako vždy jsem to sem fláknul hned jak jsem dopsal první verzi... odpornej zlozvyk :). možná se tomu ještě zkusím podívat na zoubek, už jsi druhej kdo mi říká, že to nemusí být moc jasné... jako obykle - upřímný dík za přečtení.

Nejsem si jist, jestli mi vadí nebo nevadí, že není jasné, o co v příběhu jde. Nevím, jestli si na něj někdy vzpomenu. Možná až uvidím takovou holku na zastávce. Tohle dílo bez kontextu nedokáži hodnotit. Možná se mi líbí, a možná ne.

Chvilema to má jakoby čtitelnost jako návod k pračce ale snaha je vidět.