Písmák - servr naděje

Na Písmáku si hodní artoví lidé
lížou vzájemně mokvající rány
pro které tolik vytrpěli
tolik nocí promžourali
tolikrát pro dobrou věc ochrnuli
ztvrdlé prsty často ani neohnuli
a jak se časy hnuly
zakrněli
zavřeli
otevřete! buší v plenkách
autor(eček)  klepající
ještě mu kape ze šosu
vypoceného sešitku
však vari! ty si neškrtneš
ty to seškrtáš
a až se naučíš
necháš se znovu vyvolat!
pak možná budeš bodovat
nic nechápeš
musíš bojovat!
jódlovat
podojit to své básnické vemínko
vymačkat si plný kyblík
metafór
metastázy
metafyzična
zamávej svými metakřídly, poletíme spolu všichni
do Blažena
do Liběna
bude se v nás vařit pěna
budeme všehomíra nedoceněná ozvěna
já zavolám
naše životy sou prázdný jako zrcadlo!
ty mě  pochválíš
ach, jak jen toto tě napadlo!
asi tě miluju
já tě zbožňuju
a já tě hned oTIPuju
...ty moje malá mořská vílo...
...ty můj do kůže vyrytý poeto...
a ty, popleto
nech tohleto a támhleto
raděj pár kusů ještě přelouskej
než dozraješ totiž
bude s tebou jenom potíž
a to, co kdesi potíš
sem vůbec nenes
proveď přednes
více skepse!
prober se
seber se
 vyser se
na to
!!!