..předpovídání budoucnosti

.

.

Vezme mezi prsty plnící pero a ledabyle naškrábe pár slov, útržky ze snu, a úplně dolů na okraj papíru připíše kratičkou větu. Předpovídání budoucnosti, zní. Plnící pero odkládá vedle nového konceptu a tím na věc pro tentokrát zapomíná. Věnuje se jiným důležitějším činnostem a na psaní nepomyslí ani jedinkrát.
  O půl třetí odpoledne jej něco napadne. Znovu usedne ke stolu a pročte si poznámky, co načmáral ráno. Připíše pár nových, zapřemýšlí a připíše ještě něco. Papír se rázem zaplňuje, bílého místa ubývá a fiktivní životy začínají ožívat. Vstávat
z mrtvých. Oddych. Literatura přestane existovat. Potřebná relaxace a sladění myšlenek.
  Večer znovu. Tentokrát naposledy. Tentokrát vše musí dotáhnout do konce. Zápletka vypadala slibně, styl nebyl špatný a pointa čtenáře příjemně překvapí. Pracoval, psal, nepřetržitě několik hodin a od rozsvícené lampičky a světa fantazie se ani jednou neodtrhl.
  O půlnoci vše dopsal. Hotovo. Odložil pero na svůj dnešní výtvor, provedl potřebnou hygienu a uložil se ke spánku. Odvedl jsem dobrou práci, povídka se bude líbit.

Kdo odolá příběhu, ve kterém člověk ve spánku zemře a probudí se v nebi, líbí se mi, přemítal, když usínal.

.

.

.