Poslední pozdravení můžu ti snad dát, když vím, že do tvých řas má slza nezapadá...

Bývají jízdy otevřenou nocí. Je slyšet křik a vytí na měsíc, jenž v oparu se koupe. Všichni kolem mne už našli svoji lásku a jsou za to chváleni. Jen já mezi ně nepatřím. Jen já, a tak mi padá celý svět na hlavu...

Poslední pozdravení chtěla jsem ti dát,
ať to všichni vědí, že jsem tě milovala.
Sbohem buď, lásko, tak velká, nastokrát.
Buď sbohem, loučím se naposledy.
Je přeci jenom rozum rozhodčí a kat
a srdce musí poslouchat.

Budu se už jen dívat z dálky
na tvoje štěstí, jistě, budeš šťastný.
Už jsi se narodil s úsměvem a krásný.
Nech mě jen chvilku dívat se jen z dálky.

Říkali někteří - bojuj, ano, to říkali mi.
Říkali - vyber si, máš na výběr, no tak si zvol.
Říkali - je čas už nedělat si ze života šprýmy.
Říkali - probuď se a v píseň dur změn z moll.

Poslední pozdravení přišla jsem ti dát,
neb vím, že do tvých řas má slza nezapadá.
A jestli mě máš přesto všechno přeci jenom rád,
pak věř, chci tě mít méně ráda...

---