Po hádce

Jsme v lesích v trávě Jsme v dlani která právě vítá nový den Jsme v síle přátelského stisku i v očích dítěte jeho stopou v písku Jsme rosa darovaná zemi /Lubomír Mikisek, PŘÁNÍ/

Stoupají mlhy nad strništi i v našich srdcích nedohledno pro oběť příští našli jsme se pro lásku k níž jsme stvořeni a kdyby místo dvoření snad zachtělo se úniku zas ústům kamsi do němoty žár přečká zimu do jara až ty se vrátíš tupit hroty: Miláčku není mi to jedno Prastará píseň v srdci zazní jsme blázni víš to já ty taky - kéž uvěřil bys na zázraky jichž mívám občas plnou hlavu lhostejno lásko kdo kdy v právu

---