Dvoulistopadová

kolem pátý sem se vzbouzela. strachem zkoprnělá, protože za mnou stál

stín, stačilo pohnout řasama a vysál by ze mě krev. když sem znovu usínala

ztišila sem dech, aby mě neviděl, zavřela sem oči, aby si myslel, že spim. 

onehdá mi bylo šest. spánek byl trestem, ne úlevou. místo story o bárbínce,

místo barevných disneyovek sem si v hlavě přehrávala jak mi někdo vraždí

těmi nejmožnějšími a nejnemožnějšími způsoby. a mámu sem nevolala, máma

byla nepřítel se žlutýma očima. onehdá mi bylo šest a na zdi sem našla

přibitou vlastní kůži ze zad. to sem byla ještě před pubertou když mi strejc

promítal všemožný horory kterak zlé panence lezly z úst červi a dědeček

znásilnil vlastní dceru se kterou měl psychadelickou vnučku. všechny ty postavy

mi byly přáteli, poněvadž v Praze sem měla jen jedno velké okno a pexeso

a džínová móda frčela kolem zatímco já si místo barbínek v obchodu vybírala

tmavé kouty a tam sem tiskla víčka, aby mi netekly slzy. onehdá sem byla moc malá.

strejc mi napovídal, že v maringotce tam u Coca Coly, žije Ježíšek,

uplně vopravdickej a že ho tuhle strejc bral stopem, když Ježíšek zabloudil v lese

a vymotal se na silnici. prej pozdravoval jednu moc hodnou a hezkou holčičku a já utekla

v noci z domu, v pyžamu s fialovym dalmatinem, utíkala sem k zelený maringotce.

on strejc povidal, že se tam často svítí dlouho do noci, že ježíšek pije

ohnivou vodu. bušila sem na jeho dveře jak šílená, přála sem si jednorožce. továrna na

Colu svítila vulgární červenou a kamiony zrovna vyjížděly rozvážet. bušila sem na

Ježíška, aby mi donesl jednorožce a zbavil mě tý kůži na zdi, aby mě zbavil nehybnosti

v posteli, protože když se pohneš – dostanou tě. a ten zkurvenej Ježíšek tam nebyl,

samozřejmě, že tam nebyl!! ležela sem schoulená u schůdků než si pro mě strejc přišel

a položil mě do teplé postele. ráno mě pak budili havrani. pokaždý. a doma už nikdo nebyl.

občas to bylo i dobrý. rozvážela sem se strejcem mlíko a hltala noční Prahu,

než mě jednou nechal tři hodiny v autě a já lítala po celých Michlích a hledala maminku.

a všichni ti kolegové, šéfové prodejen a prodavači se na mě dívali s jakýmsi pohledem

znesvěcení, protože já byla moc malá a moc krásná a vešla sem se svý mámě do dlaně.

pak sem si jednou kreslila v kanceláři a pila kefír, když přišel ten hnusnej kretén pohladit

mě po vlasech… pod stolem byly rozsypaný pastelky. už tenkrát bylo prostě jasný, že

strašidla existujou. doma mě hlídal táta, protože máma pracovala do pěti. v sekáči s obuví

za patnáct korun. pamatuju si poblitej záchod a ležícího tátu. všichni se mi smáli. táta

byl nešťastnej, protože odešel ze Slovenska přece! nechával mě u dvou kurev nahoře

v sedmym, dneska má ta jedna pudlíka a určitě si na mě pramálo pamatuje.ale někdy to

bylo i fajn, když třeba opilej táta dělal na ulici kotrmelce, protože

mi chtěl udělat radost. to se pak všichni dívali a ťukali si na hlavy a tátovi to bylo jedno! on mi chtěl prostě udělat radost a hlavně byl opilej skoro pořád.

těma kotrmelcema to všechno skončilo. s první menstruací padla první velká rána a fotr,

jakoby tu krev snad cejtil, chytal záchvaty zuřivosti, přičemž to odnesla vždycky hlava

a záda. na lince důvěry mi řekli že mam počkat do osumnácti.

už nevim, kdy ty sny přestaly. možná s prvnim sexem na betonovym hřišti

s dlouhovlasym klukem, měl železnej zub a poslouchal Pearl Jam. mraky se posunuly

jaksi níž a vůbec všechno bylo mlhavý.

než přišli znova. děti tyhle věci vždycky snášely líp. než přišel první nevyblouzněnej hlas

a po něm druhej a první tvář ve stínu a první opravdickej strach. šílenost mě škrtila tenkou

strunou a v hlavě brečelo dítě z kočárku. těsně před usnutím mě navštěvovaly černý

skvrny a hybridní tváře. přišli i mí přátelé z dětství pořezali mi dlaně i zápěstí a já jim poděkovala. seděli na kopci za domem snad čekali na svoji pomstu. seděla sem tam tenkrát s nima celou noc a prosila je o odpuštění. říkali mi trnová dívko…

na celou hospodu sem zařvala ´coura´ znásilnil mě a ani při tom nehnul brvou. když mi platil řekl že moje tajemství nezná. že sem příliš rozlámaná a pak chodil celýho půl roku k nám před dům. nikdo nechtěl vědět proč máma vždycky vyšla ze dveří nalila mu slivovici a poslala ho domu. řekl že sem první coura která má tajemství.  asi rok po tom sem našla v kapse tisíc korun. bůh mě trestal.

bůh mě neustále trestal.